Gaspacho

Rumunsko-Retezat a Vilcan

2009-08-05T00:28:00.001+02:00

Psát mě už dávno tak nebaví jako dřív, ale protože je hlava děravá a já nechci o ty krásné vzpomínky přijít, tak přeceněn si zpětně napíšu takový deník z cest po Rumunských Karpatech. Že třeba nebudete něčemu rozumět mi nevadí, protože píši hlavně pro sebe a vám dávám možnost nahlédnout do zážitků mé, zatím nejmilejší, cesty.

Jak to vlastně celé začalo? Bylo to asi někdy v zimně. Nebo už na podzim? Bratr přišel s tím, že jeho kamarád pořádá pro skautíky zájezd do Rumunska do Karpat. Prý když zbude místo, autobus nás nabere, vysadí v horách a po 8 dnech opět nabere a odveze zpět do naší kotlinky. Namlsaný Roháčem a s rostoucí chutí se toulat mimo civilizaci (alespoň tu hustou) jsem okamžitě kývl. V hospodě jsem se pak zmínil před Hankou, která byla tou představou taky nadšená, tak jsem ji přislíbil taky místo v autobuse pokud zbude.
Postupem času se zdála tahle varianta čím dál tím méně reálná, protože kapacita autobusu se zmenšovala. Celé to nakonec rozseknul bratr, který si asi 4 měsíce před odjezdem poranil koleno a bylo jasné že on ani jeho banda nepojede. To už jsme byli ale tak nažhavení, že jsme začali s Hankou hledat alternativy a další parťáky na cesty. Přibrali jsme tedy Konopa, Martina a další Hanku a začali hledat. Ani jeden z nás není zkušený horal, takže když jsem narazil na plakát cestovky Kudrna ve stejném termínu za 3100 pro študáky, bylo jasné! Jede se do pohoří Vilcan a Retezat!
Následovala dlouhá příprava, dokupování vybavení. Někdo neměl vůbec nic, tak musel nakoupit oblečení od paty k hlavě, obout nové boty a nahodit nový batoh. Já si přikoupil jen bundu, ponožky, kalhoty, karimatku a o vařič a ešus se mi postaral můj hodný bratr. Těsně před odjezdem jsme ještě řešili jídlo a než jsme se nadáli, už jsme chlastali na stromě v Lužánkách a těšili se na zítřejší odjezd. Chlastání vína na stromě a pojídání brambůrek zmiňuji z jednoho prostého důvodu. Vznikla tam totiž historka, která se táhla po celou dobu v Rumunsku a bavit nás bude asi ještě hodně dlouho Už samotné pití na stromě je velice zábavné, ale když se tam ještě začne Hanka s Tomášem přetahovat o brambůrky a štrejchnou do nestabilního Konopa, který si chudák dlouhou dobu lámal hlavu s tím jak poleze dolů… no prostě měl po problému. Sletěl ze 3m přímo na záda „Konope, řekni něco! (dlouhá pauza) Konope sakra řekni něco! (zase nic) Slezte dolů!“… mezi tím už Konop popadl dech a my se v klidu mohli začít smát. Tuto historku jsem nezapomněl říct všem hned u prvního táboráku Ještě přes hospodu jsme se konečně dostali k Hance na byt, kde jsme přespali.
V pátek (24.8.) jsme dokoupili poslední věci. Hanka koupila pláštěnku za 1200kč aby zaručila že nebude pršet (za což ji děkuji), já si koupil sušené maso Jerky (nikdy více) a už jsme šli na bus.
Cesta do Rumunska trvala zatraceně dlouho. Na toto nejsem stavěný a moc jsem to nedával. Dokud bylo světlo, koukal jsem aspoň na Maďarskou krajinu-hrozná placka. Kolem půlnoci jsme konečně dorazily do Rumunska, které není v šengenu, takže krátká prohlídka občanek a hned na hranicích zastávka na výměnu měny. Docela drsná první zkušenost s Rumunskem. U směnáren postávaly hloučky Romů, kteří se snažily vyměnit rumunský leye za eura. Moc jsem tomu nerozuměl jestli perou prachy nebo je to ňáký byznys. Po přestávce chybělo dalších 6 hodin do příjezdu k úpatí Retezatu, kde vystoupila první skupina. My jeli dál k Vilcanu další 2 hodiny. To se už ale naskýtal z okýnka zajímavější výhled. Krom všudypřítomných hor tu byla i zvláštní města. Zvláštní paneláky. Rostly z nich stromy, byl zdevastované a vypadaly trochu jinak než ty naše. Měli své kouzlo ale byly to ruiny. Zašlá sláva 80. let, kdy za totalitní vlády prezidenta na jehož jméno si nevzpomenu byly lidé z vesnic a hor přestěhováni do paneláků ve kterých neuměli žít a šoupnuti do nových továren. Tyto továrny se teď bortí pod tíhou času, elektrárna na uhlí už nepracuje protože evidentně doly nejedou. Ale vše se začíná znovu probouzet. Vzniká nový život těchto měst.

V sobotu 25.7. jsme kolem 8:00 konečně dorazili do města Lupeni k lanovce, která nám měla pomoci s prvním prudkým převýšením asi 500 výškových. Ve frontě na lanovku nás přivítal sympatický pejsek, který nedošlapoval na jednu přední nošku. Nasedám na lanovku a je pro mě obrovským překvapením když po 5min jízdy vidím psa kulhat pod prvním. Pěkně si to dává až navrch a já jen žasnu že to dal. Breb-náš průvodce mu za výkon dal patku vysočiny, což byla pro psa další motivace s námi pokračovat v toulkách.
Až všichni vyjeli šli jsme doplnit zásoby vody. Nahnali nás do restaurace, kde se pro mě konalo velké překvapení. Paní v restauraci bez problému načepovala všem 24 lidem PETky aniž by si tam někdo něco koupil. U nás nevídané. Ještě jsme si pod restaurací prohlídli medvěda v kleci a vyšli jsme vstříc pohoří Vilcan.
Hned v úvodu mě čekalo dvoje zklamání. To první byly borůvky. Obrovské lány borůvek, ale všechny pečlivě očesané místními sběrači. Druhé zklamání byly krabičky od cigaret, které lemovaly cestu. Původem od pastevců a sběračů. Začal jsem je počítat a na konci prvního dne jich bylo 24. Občas i ňáká láhev od vody…smutný pohled. Ale čím dál jsme šli, tím míň stop po civilizaci.
Po pár kilometrech jsme odbočili od pěšiny a začali šlapat vlastní cestičky borůvčím, na kterém se postupně začaly objevovat borůvky. Na civilizaci se rychle zapomnělo a byly jsme tu už jen my a hory. Krásné hory pokryté jen trávou a borůvčím, pod námi nejdřív kosodřevina, potom i les. Před sebou hřebeny, které se nám stanou domovem pro další dny. Hned první den jsme narazili na divoce se pasoucí koně. Nejprve 2 malá stáda a u tábořiště jich bylo už ke 30. K mému nevelkému nadšení obsadily pramen a já mám z koní docela respekt. Když už jsem ztratil trpělivost a začal nabírat vodu hned u hlavy jednoho koně, začal mi okusovat záda. Asi se mu líbila vypocená sůl. Mě se to ale moc nelíbilo, tak jsem ho odtlačil dál a začal znovu natáčet. Docela ve mně hrklo, když koník zadkem ke mně začal zvedat nohu. Rychle jsem se klidil, ale jen ho něco svědilo. Po dobrodružném nabírání vody jsem šel na bezpečnější sbírání borůvek. Dnešní večeře budou jáhly s borůvkami 
Pejsek stále s námi, štěkal na podezřelé příchozí z lesa, tak aspoň bude varovat před medvědem když už tady tak sockuje.
Večer rozděláváme táborák. Svobodný pocit moct si udělat ohýnek. U nás je to všude zakázané, tady můžeme. Dokonce můžeme postavit stan kde chceme a spočinout. Krásný pocit svobody. Vytahuji moji slušnou zásobu meruňky a začíná seznamování. Různorodí lidé s jednou společnou vášní. Chvíli si povídáme a jdeme spát.

Neděle 26.7.
Noc byla větrná až naháněla hrůzu. Přemýšlel jsem jestli neležíme zrovna pod suchou větví, ale strach byl zbytečný. Vítr nakonec ukolébal a já se vyspal královsky. Ráno bylo ve spacáku tak příjemně, že se nechtělo vstát. Chvíli bojuji sám se sebou než nakonec úspěšně vstávám. Vaříme si čaj, jíme něco k snídani, balíme. Před odchodem se ještě paseme na borůvkách, doplňujeme vodu a vyrážíme vstříc horám. Poučeni z předešlého dne se pečlivě mažeme, Konop na své popáleniny na krku vytahuje arafata, já si dávám klobouček. Ze začátku jdeme opět loukami, kobylky uskakují od nohou, slunce svítí, mraky nikde, krásný den v krásné zemi. Na chvíli sestupujeme do lesa abychom pak mohli opět vystoupat na louky. Potkáváme stáda ovcí s ovčáckými psi a bači. Při pauze na vyhlídkovém útesu necháváme našeho čtyřnohého společníka spát a jdeme dál svou cestou. Oběd dáváme o jednoho pramene. Většina si dává dvacet, já jdu s Martinem kouknout na jednu skálu nad námi. Krajina mě nepřestává udivovat. Vidíme opuštěné salaše, kolem kterých ještě půjdeme. Zbyl jen jeden bača s malým stádečkem ovcí. Ovcí tu prý bávalo víc. Je to škoda…krajina prý zarůstá.
Po přestávce sestupujeme prudce dolů lesem a v naší skupině se projevují první potíže. V.Hanka má zvláštní problémy s dechem pří chůzi dolů. Rozebíráme si její věci a pokračujeme dál. Po strmém stoupání se dostáváme opět na louky s krásným výhledem. Utáboříme se, večeříme a jdeme si zaházet s frisbee. Přemýšlíme nad akty v přírodě, které se nakonec uskuteční jen částečně při jednom z koupání. Najednou přiběhne Martin s Hankou, že viděli mladého medvěda. Obrovská závist v tu chvíli, ale třeba budu mít štěstí jindy.
Večer pak u ohně vytahujeme vodní dýmku a Breb nám předčítá povídky z krásné knihy Karpatské hry. Spát jdeme poměrně brzy. Už bez takového větru a opět klidný spánek. Ne tolik pro m.Hanku. Kvůli zimě moc nenaspala a do dalšího dne trochu chyběly síly.

Pondělí 27.7.
Probuzení opět do krásného dne. Jen pár mráčků. Klasika se snídaní a balením. Tentokrát jsem přibalil těžké věci v.Hanky a jí dal svoje oblečení. Tento den byl pro mě Vilcan snad nejkrásnější. Šlo se krajinou bez většího převýšení, potkali jsem baču s ovcemi, kravami. Cestu nám na chvíli zatarasili koně, aby nám v zápětí zapuzovali, vystresovali jsme jednoho baču, když jsme jeho salaš vzali z kopce útokem s tím, že by mohl prodat sýr (neměl). Dál se skupina dost natrhala a ve třech jsme šli prakticky sami krajinou po ovčích stezkách kolem soliterních stromů. Došli do údolí pod obrovský kopec, který jsme měli následující den přejít. Myslím že hranice Vilcanu a Retezatu- Malý Retezat. Dnešní den skončil brzy a bylo více času odpočinout u tábořiště. Po postavení stanů a jídle jsme se šli trochu opláchnout do potoka. Já zatím jen do půli těla. Lepší koupel nás ještě bude čekat. Tohle zatím stačilo. Pastva na borůvčí, hraní piček a házení s frisbee, další pokuřování vodnice a dalších pár povídek z Karpatských her. Při pokuřování sem si za pomoci větříku propálil karimatku, kterou se moc nepodařilo slepit. Takže po zbytek nocí jsem spal na částečně vyfouklé karimatce. Hančin problém se zimou v noci a špatným spacákem jsme pro tentokrát vyřešili tak, že její spacák šel pod nás, můj jako deka a hřáli jsme se navzájem. Na mě až moc vedro, hledal jsem si svoji polohu, takže nakonec jsem se pro změnu moc nevyspal já. Hanka to spaní ze mě asi vysála, ale mě stačí málo. Energie stále dost, zvlášť když se probudíte do dalšího překrásného dne.

Úterý 28.7.
Při balení mě opět něco překvapilo. Něco si skládám a po půl minutě se otočím a najednou za mnou stádo dvaceti koní které tam předtím nebylo. Přišli se napít k tůňce u našich stanů a čekali až odejdeme. Koně to byly drsný…pořád do sebe kopaly, kousaly se a vůbec se nešetřili.
První co nás po ránu čekalo byl jeden z nejluxusnějších výšlapů za celou dobu. Dostal jsem ohromnou chuť si dát do těla. Probudil se ve mně i trochu soupeřivý duch a i když jsem vyšel jeden z posledních na mezivrcholu jsem byl už první. Tam se poměrně dlouho čekalo na Míšu, která už od začátku měla problémy s puchýři. Zbytek kopce jsem už skoro vyběhl a užil si jako první jeden z nejhezčích výhledů. Zahodil jsem batoh, zhluboka jsem se nadech a v duchu si užasle řekl „kurva“. Našel jsem si pěkný travnatý místečko, poslouchal vítr a hmyz, nasával vůni mateřídoušky a zíral. Za mnou šla vidět celá cesta, kterou jsem do teď urazili, předemnou Retezat. Krásné pohoří. Hory Peleaga a Papusa se vdáli tyčily na obzoru. Za dva dny na ně půjdeme. Nalevo přehrada, na úpatí některých kopců se lesknou zbytky sněhu. Začínají přicházet ostatní a jejich hluk mě začíná vytrhávat ze snění. Krásná chvíle samoty je za mnou a já se začínám dělit o krásu s ostatními. Konop po výstupu prohlašuje „To je kurva zasloužený výhled!“. Ještě chvíli čekáme na poslední lezce, dáváme malinkou pauzu a vydáváme se po hřebenovce. Jedna z těch nebezpečnějších tras kdy máte pod sebou obrovský sráz z každé strany a maximálně se koncentrujete kam kladete nohy. Na jednom místě nám cestu zatarasí zuřivě štěkající ovčácký pes, ale v klidu ho obcházíme. Další už musí hrozit holí, ale pes si dá říct. Jdeme tou nejrozkvetlejší loukou, jakou jsme zatím potkali. Svítí na ni slunce z jihu, pasou se na ní ovce a vůní vyhrává opět mateřídouška. Sestupujeme dolů kolem dalšího stáda s dalšími psy a někteří už vypadají opravdu drsně. První skupinku nechávají celkem v klidu projít a opět doráží až na další. Zastavujeme na oběd, fotíme tesaříka, útočíme na borůvčí. V.Hanka přichází s poměrně velkou dýchací krizí a to i se značně odlehčeným batohem. Nikdo netuší co to může být. Od té chvíle vychází Hanka raději dřív.
Sestoupili jsme do údolí a dál pokračujeme lesem do upatí hory plné pramenů. Bylo jich tam snad desítky. Všude krásná čistá voda. Přicházíme do tábořiště a potkáváme druhou kudrnovskou skupinu, která jde stejnou trasu v opačném směru. Po jídle si zase hážeme, přibíráme i další. Dáváme první pořádnou koupel a v přírodní vaně si děláme soukromou nudapláž. Pak jdeme k ohni, kde se hraje na kytaru, píšťalu, zpívá se.

Středa 29.7.
Dnes nás čeká kratší trasa, tak spíme o hodinu déle. Po sbalení věcí se rozhýbáváme frisbeem. Krásné bezvětrné slunečné počasí. Vycházíme do kopce a cítím, že to není ono. Vzduch se nepohne, nohy ztuhlý, cítím přehřátí…tohle nebude můj silný den. Horko těžko vylezu na první kopec a zjišťuji že ostatní jsou na tom podobně. Takže to není ve mně. Hecnu se a dál to jde už líp.
Dva spolucestující se šli při čekání na ostatní podívat za kopec a vyplašili stádo kamzíků. O kousek dál jsem je už viděl taky. Nádhera! Asi padesátihlavé stádo plaché zvěře se běželo schovat za hřeben a to nás od sebe dělilo veliké údolí. Divocí, krásní, skály jim patří.
Další pauzu jsme si dali u překrásných skal. Voda do nich vymlela malé křivolaké potůčky, skála tvořila obrovskou hladkou stěnu, kameny občas vytvářely úžasné útvary, prasklé desky tvořily zábradlí, krásné skalničky, slunce tam pěkně hřálo. Hledal jsem tam zmije, ale nenašel. Zato jsem viděl odpočívat 2 kamzíky. Byli klidní i když jsem od nich byl jen 100m. Měli asi siestu a vychutnávali si polední odpočinek. Když jsem se vrátil za ostatními, zrovna se skládali na hromadnou fotku, jen pěvci se opět stranili.
Sestoupili jsme níže do údolí vymletou roklí, kde kvetly ty nejmodřejší pomněnky jaké jsem kdy viděl. Tak krásně modrou jsem ještě neviděl.
Po obědě bavíme všechny hrou ČMF. Vysvětlovat nebudu… jen si představte, že jde týpek pro vodu, někdo na něj něco zavolá, najednou zahazuju batoh a vše co by mohlo překážet v mém následném sprintu do vhodné skrýše.
Zahřmí, stahují se mračna a my krátíme obědovou pauzu a vyrážíme směr dnešní tábořiště. Začínáme potkávat první turisty. Že jsou to češi nás nepřekvapuje. Na rozcestí čekáme na ostatní a následuje opravdu slušný 350m sešup dolů, který druhý den opět vylezem. Přicházíme k chatce, kde si dáváme pivko Ursus (poměrně slušné pivo 12°) a k tomu steak s bramborem. Další rumunská piva jsou už chuti nevalné a v náladě se odebíráme ještě 100m dolů do tábora. Moc místa pro stany tu není, ale nakonec jsme se zmáčkli. Nasbírali jsme dřevo na oheň a začali hledat koupelnu. Tahle ale byla opravdu luxusní. 3m vodopádek posloužil jako parádní sprcha, pod sebou vytvořil vanu s vířivkou. Vzniklo i pár fotek místo regulérních aktů. Po takové koupeli člověk vyleze z vody, pod kůží mu začne znovu proudit krev a tělo zalije štiplavý pocit tepla, čistoty a ještě pocit který popsat nedokážu. A když to sdílíte s bandou přátel, o to je to silnější. Po koupeli opět táborák, čtení, vodní dýmka a zasloužený spánek před náročným dnem. Pokud vyjde počasí, čeká část odvážných náročná hřebenovka. Ostatní půjdou méně náročnou cestu, ale jen pár hodin…sejdeme se na Bukuře.
Domlouvám se s Konopem, že mi odlehčí od stanu a s Hankou, že si dneska vezme svoje věci.

Čtvrtek 30.7.
Ráno mraky jsou, ale nevypadá to tak špatně. Nahazuji batoh a mám pocit že s ním můžu létat. Stan měl 4kg, Hančiny věci kolem 5kg. A já měl najednou na zádech jen něco kolem 15 kil. V poklidu vystupujem znovu to, co jsem včera sešli a na rozcestí se radíme. Jít hřebenovku nebo ne. Průvodce Breb navrhuje že ne, protože jestli je ráno takové počasí a je teplo, odpoledne bude asi mnohem hůř. Jít chci, ale nehodlám si na něco hrát. Breb je zkušenější a ví co říká. Beru zpět zátěž na kterou jsem si už dřív zvykl a jdeme všichni spolu na Bucuru. Po cestě potkáváme pěkné zvířátko, pravděpodobně čolek. V obklíčení pozorovatelů a foťáků se ani nesnaží utéci. Až si každý najde svůj záběr, konečně je osvobozen a jde si dál svou cestou. Po cestě pozoruji hory z kterých vyzařuje respekt. Jsou to už regulérní HORY. Skály, plesa, stromy končí už ve 2000m, dál už jen tráva, kamení pokryté lišejníkem. Ještě jeden sestup dolů lesem kde nám trochu opadá nálada. Narážíme na parkoviště. Vzpomínám si na Roháče. Já malověrný jsem tam byl také před dvěma lety autem. Podpořil jsem tu odpornou výstavbu betonových polí pro plechová smradlavá zvířata. Najednou vidím lidi jiného typu. Rodinka stanuje u řeky se vším komfortem. Gril, stůl, židle, obrovský stan. Po několika dnech „samoty“ ve vilcanských kopcích mě tohle těžce zasáhlo. I dál potkáváme turisty jiného typu. Od pohledu nemají takový vztah k přírodě jak si zaslouží. Snažím se to pustit z hlavy a znovu si užívám okolí. Stoupáme po kamení lesem, pod námi bouří bystřina plná nádherných koupelen, které lákají pod vodopád. Však ještě k večeru přijde čas na očistu. Zatím jdeme dál se utábořit k plesu. U Bucury už stojí spousta stanů a my hledáme místo kam vecpat našich 13. Po postavení stanů a malé pauze se vydáváme na nejvyšší vrchol našeho putování. Nádherná horal Peleaga. Po vyšlápnutí do sedla kolem zvonkohry kraviček, která se linula ve větru celým údolím, to Konop s v.Hankou vzdal. Ostatní jsem pokračovali do mraků dál. Občas nebylo vidět nic, za pět vteřin se mraky roztrhaly a naskytl se nádherný výhled, který v zápětí zakryl další mrak. To se pořád střídalo celou cestu nahoru a nahoře to nebylo moc jiné. Každopádně hora v nadmořské výšce 2509m zdolaná a byla to paráda. Chvíli jsme si to tam užili a pak seskákali dolů. Ze stanu jsme si s Hankou vzali ručník a šli se hned koupat. Voda tekla z plesa a byla překvapivě teplá. Odhadem asi 14°C. To mi připomíná jeden z dalších vtipných momentů, kdy malá Hanka ukazuje na prstech jaká je voda. Velká Hanka to kupodivu nezná a ptá se „To jako tak hluboká???!“. Po pár narážkách ať se zeptá přítele nebo se na něj podívá když vyleze z vody chápe taky. Ve stanu je pak náramné leženíčko kdy se nikomu nic nechce. Bavíme se, smějeme se. Další asi těžko popsatelný vtipný moment nastal při hromadné ignoraci Martina po hloupé otázce, která si nezasloužila odpověď. Následovala minuta ticha po které se vedle mě začal třepat spacák dušeným smíchem. Následoval výbuch mě i Konopa a potom týmové High Five po kterém s nepochopením Martin odchází.

Pátek 31.7.
Ráno budíček o něco dřív, aby se stihl dopolední výšlap nalehko na hory Bucura a Retezat (po které se jmenuje celé pohoří). Vycházíme přes lavinové sutě obrovských balvanů po kterých s chutí skáči jako kamzík. Netrvá to moc dlouho a stojíme na vrcholku Bucury (2433m) s nádherným výhledem na 5 ples pod námi, Paleagou před námi, Retezatem kousek nalevo a zakázanou nepřístupnou rezervací za námi. Skupiny se dělí, část jde do tábora a část na Retezat. Poměně slušný sešup do sedla a následný dlouhý stoupák po balvanech na vrchol. Ten je ve výšce 2474m. Zase o trochu jiný výhled. Pod námi krásné údolí s dalšími plesy kolem kterých to úžasně kvetlo, pásly se tam koně. Ani jsme se nestačili pořádně rozkoukat a už jsme naháněli časovou ztrátu. Sestupovali jsme prudce dolů ňákých 500 výškových pod hranici tábora, který ležel ve výšce 2030m. Konop měl se sestupem docela problém, protože má přílišný respekt a jde docela opatrně, takže nám všichni docela utíkají. Jdeme tak rychle, až je mi líto že nestíhám vychutnávat ty rozkvetlé louky u ples, která jsem viděl z vrchu, kosodřeviny mezi kamením… Po slušném sportovním výkonu docházíme do tábora, rychle vaříme, balíme a na těžko vyrážíme dál. Opět hned v úvodu slušný kopec a cesta po docela nebezpečné terase. Odměnou byl opět výhled na plesa která jsem už viděli z jiného úhlu tak na plesa nová za kopcem. Zbytek cesty byl už klidný. Šlo se po vrstevnici a mírně se sestupovalo k nejhlubšímu plesu Retezatu. Kolik má si už nepamatuju…v hlavě se mi honí čísla 30m nebo 18m:) . Vítá nás skupinka oslíků s oslími uši (nečekaně). V tábořišti už čtyři stany stojí, tak se přidáváme a zbytek dne se po sobě válíme ve stanu a opět vtipkujeme. Poslední 3 dny to bylo neskutečné obžérství a i teď pokračujeme. Jídla jsme vzali až až a přece něco nepovezeme domů. Ze stanu vylízáme až na večeři a táborák, kde se čtou další 3 povídky. Kouříme dýmku, koukám na oblohu a uvědomuji si, že je to poslední noc a já ještě nespal pod širákem. A to jsem chtěl spát převážně pod širákem. Hvězdy v horách musí být překrásné, ale zatím jsem šli spát tak brzo, že ještě tak nemohly vyniknout. Ulehám tedy vedle stanu, sleduji hvězdy a říkám si, že to zas tak jasné není. Otáčím se obličejem dolů a usínám. Uprostřed noci se probouzím, koukám nad sebe a vidím něco neskutečného. Kontrast hvězd na tmavé obloze který jsem dosud neviděl. Během půl minuty proletí pět malých meteorů a pak dlouho nic. Chvíli čekám na takový ten pořádný přes celou oblohu za kterým se kouří, ale víčka mi padají. Vzdávám to a usínám. Ráno mě budí Martin že je už skoro světlo a vyrážíme na kopec fotit východ slunce. Je nádherné pozorovat jak se probouzí nový den ve kterém se všechno nové stane. Po focení se vracíme k táboru kde potkávám Renatu. Sympatická starší paní. Vyzařuje z ní neuvěřitelná vyrovnanost a nadhled. Inspirativní žena. Chvíli si povídáme a pak se vydáváme zpět do probouzejícího se tábora.

Sobota 1.8.
Začínám na sobě i na ostatních sledovat skleslejší náladu. Je poslední den našeho putování. Jen dojít na místo kde nás naloží autobus, 16h cesty a jsme v Brně. Nikomu se nechce. Přesto vycházíme dnes jediné malé převýšení, kde potkáváme baču se stádem oveček a oslíky. Komunikativní pán, který se rád fotí se slečnami. Následuje dlouhatánský sestup lesem. Cestou ještě slintáme nad úžasným vodopádem který láká ke koupeli, ale nakonec nescházíme z cesty a jdeme dál. Koupačku si ještě najdeme. Cesta nezáživná, lesem, pořád sestup. Až místo na koupání vytrhuje z nudy. Tentokrát jdou i ostatní. Většina trpí studenou vodou, ale já to nechápu. Na chvíli ochladí, ale v zápětí tělo zalije krásný pocit tepla. Jdeme dál od ostatních. Hanka se totiž před cizími stydí, díky čemuž nacházíme parádní malý jez. Takové zúžené místo, kde je voda silná. Sedáme se do proudu, leháme si, ponoříme hlavy a držíme. Nádhera! Vylezem abychom se na chvilku zahřáli a ještě dvakrát opakujeme. Tyto koupelny nám budou strašně chybět.
Dál hledáme hospodu kde nás má vyzvednout bus. Nakonec nacházíme, dáváme steak, 4 piva, hrajeme karty, frisbee.
Bus přijel asi s pětihodinovým zpožděním a dál už následovala jen dlouhá nudná bezesná cesta do Brna.

Neděle 2.8.
Příjezd do Brna byl něco kolem 13:00. S částí jsme se rozloučili a s částí šli na jídlo a pivo k Mamutovi. Neskutečná žranice završila toto putování. Střídmost bratříčku!
Bratr nám dovezl do Brna 5 litrů vína a after párty u Konopa mohla začít. Prošli jsem fotky a já pak umřel ve spacáku.

PS: za chyby se omlouvám, píšu pocitově bez zpětného přečtení textu. Číst se mi to opravdu znovu nechce. A pokud se někdo prokousal až sem, tak mu gratuluji k jeho vytrvalosti:)

Rychlebské hory

2009-07-20T16:33:00.003+02:00

Docela málo profláklé pohoří na hranici s Polskem sousedící s Jeseníkem. Byl jsem tam teď od pátku do neděle a byl to super trip. Rozmanitost těchto hor je opravdu krásná. Užijete si především cesty lesem, výšlapů na kopce, často jdete podél horských potoků, les občas vystřídá krásná pastvina, skály, rozhledna, vodopádek, borůvky, zřícenina.... prostě vše co k putování po horách patří. O další turisty tu moc nezavadíte, takže máte krajinu skoro sami pro sebe. Kupodivu se nepohybujete v chráněné krajinné oblasti, takže rozumné kempování v přírodě snad nikoho neurazí.
Velikým kořením tohoto výletu byla naše smečka psů (já vzal Estu-chodský pes, Dinu-německý ovčák a Lucka vzala Darriho-chodský pes a Dixi-mix). Putování se psama má nový rozměr. Občas je sice starost navíc, můžou nastat komplikace v dopravě (nám se vyhly), občas se pletou pod nohy, ale pohled na šťastné psy v přírodě za to rozhodně stojí:) Někdy se tam musím vrátit, ale zatím je v ČR stále co procházet.
Na závěr pár fotek od spolucestovatelů:
Kubajz: http://rubikonie.rajce.idnes.cz/Rychlebska_prochazka_17._-_19._7._09/
Lucka: http://luckydarri.rajce.idnes.cz/Rychlebske_hory,_17._-_19._7._2009/#album

Frisbee v přímém internetovém přenosu

2009-06-16T23:00:00.002+02:00

Protože by vás třeba mohlo zajímat, jak to frisbee ve skutečnosti vypadá, v neděli od dopoledních hodin bude přímí přenos z mistrovství ČR v Třebechovicích.
Vysílat se budou oba finálové zápasy (open a women) a 2 semifinálové. Já se do těchto zápasů asi těžko dostanu, ale i tak budu rád, když se budete dívat;-)
Zápasy můžete sledovat na www.frisbee.cz

Polsko-Oświęcim-Sosnowiec

2009-06-15T14:39:00.001+02:00

S frisbeem se často dostávám na spoustu zajímavých míst, ale málo kdy zbude čas na jejich prohlídku. Předsevzal jsem si tedy, že pokud to bude jen trochu možné, pojedeme dřív/později a uděláme si alespoň rychloprohlídku oněch míst.
Již potřetí jsme se chystali na turnaj v Sosnovi, který leží kousek u našich hranic nad Ostravou. Když jsem při plánování trasy na turnaj zahlídl Osvětim, na kterou byla zajížďka asi jen 20km, stačilo už jen překecat řidiče a pár lidí, kteří by byli ochotni vyjet o něco dřív.
Po tradiční zdržení při odjezdu, neplánované zastávce ve Frýdku-Místku jsme kolem 5-6h dorazili do Osvětimi. Zaparkovali jsme na parkovišti hned u Auschwitzu. To byl menší ze dvou táborů, kde se prováděly pokusy na lidech. Z budov udělali galerie, kde vystavují fotky z koncentráku, různé dokumenty, věci po vězních… Celé to dýchá zvláštní atmosférou smrti a člověk ani nemůže uvěřit, že se tohle mohlo stát. Ve světě ve kterém žiji si to opravdu nedovedu ani představit.
Popsat ten zážitek se dá jen těžko a já to neumím. Musí se to hold vidět. Pokud se tam chystáte, rozhodně si vyčleňte víc než 2h jako my. (vstupné je zdarma)
Pokračovali jsme do Sosnovce, kde jsem odehráli turnaj, pobavili jsme se na skvělé párty (pití zdarma) a v neděli po vyhlášení se vydali opět do Osvětimi na druhý (větší) koncentrační tábor Birkenau.
Rozloha tábora byla ohromující a to ještě nebyl dostavěn. Opět těžké popsat zážitek z druhého tábora… Tisíce lidí za plotem tísnících se v budovách, opravdu drsné záchody, koleje po který přijíždějí další a další, plynové komory, jámy na popel z krematorií. Se musí vidět.

Nefotil jsem, ale přiložím odkaz na klip z youtube...

Křídlatka a den Trifidů

2009-06-01T15:38:00.002+02:00

Počasí v pátek nevypadalo vůbec dobře. Na obloze se proháněly přeháňky, každou chvíli udeřil liják a předpověď na víkend dost chabá. Ale přece nejsem z cukru! Naložil jsem kolo a vydal se na asi 25km cestu do Mikulčic-bývalého centra Velkomoravské říše, kde se měla o víkendu uskutečnit bitva se zákeřnou rostlinou.
Závod s počasím jsem vyhrál tak tak. Zrovna přijíždím do Mikulčic pod most a přichází obrovský liják s kroupy. Pod mostem čekám ještě asi půl hodiny a nakonec dojíždím posledních 300m k místu srazu. Ke klubovně Brontosaurů přijíždím jako první. Je mi doporučeno tu nechat kolo, protože cesty v lužním lese jsou velmi zablácené a tak přeskládávám věci z brašen na kolo do vypůjčené krosny. Čekáme na zbytek výpravy a v 6 lidech vyrážíme pěšky na chatku v lese, která se nám stane na víkend domovem. Po cestě nám Terka pouští příběh dne trifidů. Kousek za Mikulčicemi se dovídáme, že ohromný roj meteoritů nám způsobil slepotu. Trifidi-nebezpečné zabijácké rostliny se dostali ze zajetí a slepí lidé jsou snadnou kořistí-musíme rychle utéct do bezpečí. Jediným možným útočištěm je ostrov-tam se zákeřné rostliny nedostanou. Zbyli jsme 3 slepí (zavázané oči šátkem) a jedna vidomá, která ovšem nezná cestu a tak ji jeden slepý domorodec naviguje. Jdeme poměrně svižným tempem lesními cestami, polem, občas nedobrovolně kopřivami, když tu najednou slyšíme typické chřestění trifidů. Okamžitě leháme k zemi, bahno nebahno, kopřiva nekopřiva. Za chvíli je trifid pryč, tvoříme opět živý řetěz a jdeme dál. Po chvíli dostáváme nápad se zamaskovat. Dále pokračujeme s lopuchy na hlavě. Jdeme dál asi půl hodiny, když se dostáváme do nebezpečné oblasti, kterou můžeme překonat pouze plazením. Deset metrů se tedy plazíme v blátě s batohy na zádech. Naštěstí si nás trifidé nevšimli a mohli jsme pokračovat dále.
Je potřeba si odpočinout a tak tvoříme úkryt v lese z větví, kam se můžeme všichni schovat. Před pokračováním v cestě potkáváme domorodce, který pomocí jedné byliny dokázal vyléčit slepotu. Naděje, že zas jednou budeme vidět nám dodala odvahy do další cesty. Po chvilce cesty lesem se dostáváme k potoku-poslední překážce za zázračnou bylinou. Každý si musí utrhnout svou vlastní a tak nás postupně Eliška naviguje směrem k břehu. Netrpělivý Šomin ovšem končí hlavou napřed ve vodě a je kompletně mokrý, včetně jeho mobilu. Poučen jeho netrpělivosti vcházím opatrně do potoka, kde je vody po stehna. Přecházím potok, trhám bylinu a zázrak...po aplikaci na oči opět vidím! Už jsem nedoufal... Třetí nevidomí člen výpravy měl fóbii z vody a rozhodl se zůstat slepým. Po chvilce docházíme k chatičce, Jirka končí nedobrovolně ve vodě aby mu to nebylo líto, vyhráli jsem bitvu s trifidy a hra pro dnešek končí.
Byla to velice zajímavá zkušenost, jít přes 2h se zavázanýma očima lesem. Tak trochu jsem se vžil do situace českého slepce - vysokohorského turisty, kterého tak obdivuji. Dřív jsem nechápal co z toho má, když nevidí tu krásu kolem, ale je to zajímavý adrenalin, který mnozí nedobrovolně podstupují každý den.
Večer jsme se pak koupali v "Teplém járku" potoku, který teče z hodonínské elektrárny a je využívaný jako chladící médium. Pak povídání v chatce u kamen a spánek před pracovním dnem.
Probuzení bylo do deštivého rána. Po diskuzi jestli jít nebo ne jsme se nakonec rozhodli že půjdeme. S pláštěnkami, mačetami a jedním křoviňákem jsem se vydali na 4km vzdálenou lokalitu, kde se rozmohla křídlatka - invazivní 3-4m rostlina, která vytlačuje původní rostlina a narušuje tak úžasnou biodiverzitu lužního lesa. Křídlatka podléhá mačetě velice snadno a obrovské rostliny padaly jedna za druhou. Navíc tahle destruktivní činnost mnohé velice uspokojovala:)
Po pár minutách práce jsem měl kompletně promočené boty, takže mi ani nevadilo, že jsem s něma skončil minulý den ve vodě. Déšť a neprostupná křídlatka působili jako jakýsi trenažer džungle. Vysekali jsem asi 100x15m pás křídlatky podél ramene Moravy, pak ještě asi 3 hektary menších skupinek v lese a za pár hodin práce hotová. Ani jsme nečekali že toho tolik uděláme. A abych nezapomněl. Zákon schválnosti-přestalo pršet hned jak jsme všechno vysekali.
Po zbytek dne jsme si opékali nad táboráčkem sýry, špekáčky, brambory, chleba a prostě všechno co přišlo pod ruku. Na oslavu narozenin Pavčáka ukuchtili nad ohněm pudink, zahráli si akční běhavou karetní hru (běhavá bouchaná), večer zakončili hrou na asociace po které se většina vydala spát. Zbylí ještě diskutovali, proč je teplý járek teplý a proč vlastně elektrárny chladí primární oběh. Následovala malá diskuze nad tepelnými čerpadli a nakonec desková hra. Spát jsem šel za svítání v půl páte ráno:) V neděli balení, uklízení, dojídání zásob, vracení se pro vytracené věci a zapomenuté skripta na chatičce a konečně cesta z Mikulčic domů.
Další pohodový víkend s pohodovýma lidma, užitečnou prací pro přírodu. Těším se zase příště!!!:)

Omeleta pro Paroubka

2009-05-27T22:45:00.003+02:00

dnes mi ve zprávách neunikla reportáž o předvolebním meetingu ČSSD v Praze. Šlo o hromadný útok vejci od odpůrců Paroubka a jeho politiky. Musím říct, že jsem se opravdu bavil, protože dvojici Paroubek-Rath opravdu nemám rád a vidět jak si Paroubek vybírá žloutek z ucha bylo velice uspokojující.
Přes to všechno tuto akci rozhodně nepodporuji. Oplácet stejnou mincí by se nemělo a když se Paroubek chová jako prase, nemuseli by chytat jeho móresy i ostatní. Žádné věci to neprospěje, jen se pár lidí pobaví a pro Paroubka jsou to spíš body.

Křídlatka

2009-05-23T18:37:00.000+02:00

Letos jsem si předsevzel, že bych se chtěl účastnit některých dobrovolnických akcí. Před pár měsíci jsem byl na první – tvořili jsme živý model kraji v ekocentru v Hodoníně a příští víkend se chystám na mou druhou akci – likvidace křídlatky někde u Mikulčic. Protože moc lidí o problému s křídlatkou neví, rozhodl jsem se vám tuto rostlinu trošku představit.

Křídlatka je v našich končinách nepůvodním invazivním druhem, který agresivně vytlačuje původní vegetaci. Dorůstá velikosti kolem 4m, má veliké srdcovité listy a zastinuje nižší patra. Velimi snadno se množí především oddenky. Jen z 5 gramů oddenku dokáže zakořenit a vyrůst nová rostlina. Tvoří souvislé pásy, kde zadusí vše původí a výrazně snižuje bioiverzitu ekosistému.

Roste především u řek, které této rostilně napomáhají v rozšiřování. Veliký boom zaznamenala křídlatka po rozsáhlých povodních v roce 1997. Problém křídlatky je ten, že je fyzicky prakticky nezničitelá, proto je po useknutí rostliny ještě třeba použít chemie, aby odumřel celý podzemní oddenkový val.

Rychlost růstu, objem biomasy a snádné pěstování, to je jistý potenciál křídlatky pro energetické využití, jakožto obnovitelného zdroje. Výtěžnost na hektatr je až 580GJ, což je docela pěkné číslo. Jelikož je ale zařazena mezi karanténí druhy, nepředpokládá se její enetgetické využití.

Další zajímavé využití křídlatky je při sanaci kontaminovaných půd těžkými kovy. Rostlina má totiž schopnost tyto kovy vázat a po spálení se tyto kovy zachycují pomocí filtrů spalin.

Za týden ještě třeba dodám foto. Křídlatku můžete znát ze zahrádek a parků jako okrasnou rostlinu.

Nápadité

2009-05-20T12:51:00.002+02:00

Větrná energie má dost odpůrců kvůli její znásilňování krajiny. A když už se znásilňovat musí, proč to nespojit. Dva frantíci vymysleli hodně zajímavé řešení, kde se propojí stožáry elektrického vedení s vertikálními větrnými elektrárnami.
Teď je už jen otázka, jestli síla větru v těchto výškách bude dostatečně silná aby se instalace vyplatila a jestli nebude lepší zakopat dráty pod zem a na větrné parky se taky vykašlat. Zůstala by nám krásnější krajina...to je ale věc do diskuze.
http://www.ekobydleni.eu/vetrna-energie/vetrne-elektrarny-ze-stozaru-elektrickeho-vedeni

Kvalifikace frisbee na ČAH

2009-05-15T01:02:00.009+02:00

Součástí akce Sportáles byla i kvalifikace na České akademické hry v poměrně mladém a neznámém sportu – ultimate frisbee. Ultimate frisbee je týmový bezkontaktní sport, založený na myšlence fair play. Zvláštností tohoto sportu je absence rozhodčího. Přestupky a porušení pravidel si hráči hlásí navzájem přímo na hřišti, a mezi sebou sporné situace i řeší. Tento systém (tzv. spirit of the game) funguje i na prestižních turnajích, jako je například mistrovství světa. Spirit of the game ale symbolizuje mnohem víc, než jen fakt, že na hřišti není rozhodčí. Hraní fair-play je otázkou cti.
Ultimate je také jeden z mála mixových sportů, kde uvidíte na hřišti hrát společně muže i ženy.

Typické pozápasové kolečko, kde si hráči povídají o průběhu utkání.

Ultimate se hraje na hřišti o rozměrech 100 na 37 metrů (ekvivalent délky fotbalového hřiště a půlky jeho šířky). Na koncích hřiště jsou vyznačeny koncové zóny. Smyslem hry je dopravit disk přihrávkami do prostoru koncové zóny protivníka, tam jej chytit a tím skórovat (je zde určitá podobnost s americkým fotbalem). Kompletní pravidla hry najdete na stránkách České asociace létajícího disku.

Na brněnské kvalifikaci se sešly 3 týmy – VUT, MU a VFU. Tahouni všech tří týmů jsou současnými hráči jediného brněnského týmu Rektální vyšetření, a tak se celá kvalifikace odehrávala ve velice přátelském duchu. Favoritem celé soutěže bylo domácí družstvo VUT, jehož tým byl tvořen aktivními hráči frisbee. Tento tým má také na VUT dobré zázemí v podobě tělocviků frisbee a má tedy kde trénovat.

V prvním utkání se proti nim odvážně postavilo družstvo Masarykovy univerzity, složené převážně z neaktivních hráčů. Pro MU to byl historicky první zápas ve frisbee. I přes veliké nasazení a snahu uhrát dobrý výsledek nakonec Masarykova univerzita podlehla VUT 12:2.
Druhý zápas, Veterinární a farmaceutická univerzita vs. Vysoké učení technické, již přinesl vyrovnanější hru. Hra Ultimate frisbee má na VFU sedmiletou tradici a právě tam vznikl i současný brněnský tým. Ze zkušených hráčů na VFU ovšem zbyli jen 3, což mělo za následek zkušenostní převahu VUT v poli. Po těžkém boji skončilo utkání těsným výsledkem 8:6 pro domácí VUT. VUT se tak stalo prvním postupujícím týmem do 8. Českých akademických her, které se budou konat v Plzni.

O druhém postupujícím se rozhodovalo v posledním zápase, kde mezi sebou soupeřily MU a VFU. Podle výsledků předchozích zápasů se toto utkání mohlo zdát jako předem rozhodnuté, ale nebylo tomu tak. VFU sice po většinu zápasu vedla, nicméně hráči Masarykovy univerzity se v posledních minutách vzchopili a za bouřlivého povzbuzování fanoušků ze střídačky dotáhli rozdíl 2 bodů, takže s vypršením času byl zápas za stavu 7:7 nerozhodnutý. Poslední a tím i rozhodující bod však patřil VFU, čímž si tento tým nakonec zajistil postup.

Společná fotografie týmů VUT, VFU a MU.

Kampaň

2009-05-10T18:23:00.003+02:00

Poslední dny mě baví sledovat kampaň ČSSD. Silná radikální hesla proti předchozí vládě a u toho fotky anonymních lidí "z lidu", naproti tomu umírněná hesla s fotkami kandidátů. Jako by se pod ostrá hesla nechtěli podepsat a nechtěj s nimi být spojováni.
Jsem zvědavý s čím přijdou ostatní. Zatím jsem viděl jen jeden bilboard, který byl od ODS "Paroubek škodí...", kde ovšem není jasný čí ten bilboard je. Pouze je tam odkaz na web cssdprotivam.cz kde se dočtete, že jde o odpověď ODS na kampaň ČSSD.
Čekám, že ostatní strany už nebudou tak negativistické a doufám, že jednou budu moc volit někoho a ne proti někomu.

Už abych tam byl

2009-04-24T21:44:00.002+02:00

Co se týče školy, nemám rád současnost a neskutečně se těším na další ročník. Místo abych řešil aktuální problém - udělat druhák, přemýšlím nad bakalářskou prací, nadšeně vymýšlím, co všechno tam budu řešit a doufám, že to nebude až příliš obsáhlé. Chuť něco dělat v mém oboru mi zrovna rozhodně nechybí. Problém je jen v tom, že teď se musím zabývat teoretickými předměty, které ani nevyužiji a berou mi energii a nadšení od toho co opravdu chci dělat.
Ale vize předmětů ve třeťáku (základy energetiky II, kotle na biomasu, environmentální řízení, stavba a provoz energetických zařízení, experimentální metody a řízení) mě motivují navždy skoncovat s ústavem mechaniky těles, udělat termomechaniku, naučit se tu zatracenou a potřebnou angličtinu a prostě udělat spoustu věcí, které mě vážně nebaví.
Takže dost zdržování od učení a jdu bojovat, abych opakoval co nejmíň předmětů:)

Stojí za pozornost

2009-04-15T21:16:00.002+02:00

Dobrý nápad, jednoduchá konstrukce, levná cena, užitečné pro spoustu lidí, příznivé pro planetu.
http://www.ekobydleni.eu/solarni-energie/solarni-pec-za-sedm-dolaru-zmeni-rozvojovy-svet

Mariánské údolí-Bílovice-Ostrá horka

2009-04-14T12:56:00.003+02:00

Už ňáký ten rok ignoruji velikonoční tradice a udělal si vlastní, pro mě příjemnější. Každý rok podnikáme ňáký ten jednodenní výlet někde poblíž bydliště. Pro letošek to bylo Mariánské údolí, které začíná hned u Brna.
Mariánské údolí je asi nejhezčí vycházkové místo pro brňáky, kteří mají volné odpoledne. Krásná členitá cesta podél potoka s přehradami, zalesněným mírně kopcovitým terénem. Spousta hezkých míst k zastavení (které jsme ani nemohli stihnout)a pohodlné spoje zpět do Brna.
S Martinem jsme udělali takový průzkum, co tu v okolí vlastně je, takže jsme od Mariánského údolí šli do Bílovic nad Svitavou a dál až do Soběšic na rozhlednu. Prozkoumali jsme tak 25km úsek nad severní částí Brna. Od Mariánského údolí to byla vesměs stejná krajina - kopce, příjemná lesní cestička pro rekreaci. Až potom rozhledna v Soběšicích nabídla trochu něco jiného - Brno jako na dlani. Určitě nejlepší výhled na Brno, který znám.
Velikonoční den pak završil koncert nepopsatelně úžasných TV Buddhas a další povedený den za mnou:)

Víkendovka s Brontosaurem

2009-03-26T17:05:00.004+01:00

Minulý víkend jsem byl v Hodoníně na akci Brontosaurů, která se jmenovala „Z komára na velblouda aneb z mokřadu na Saharu do tří minut“. Hodně zážitků, hodně pocitů a nevím jak to nabušit do PC, abych neskákal od tématu k tématu. Prolínala se tam totiž zábava, práce, zážitky, lidé… tak se to pokusím trochu diferencovat a popsat.

Úvodem by se asi hodilo představit hnutí Brontosaurus. Pro mě celkem známá organizace, ale jak jsem zjistil, moc lidí ji nezná. Takže Brontosaurus je dobrovolnické hnutí lidí, kteří chtějí aktivně pomáhat přírodě, opravují kulturní památky, věnují se ekologické výchově a vedou dětské oddíly. Vše propojují hrou, zážitky, sebevzděláváním a podstatné je taky setkávání s podobně smýšlejícími lidmi. Více na jejich stránkách http://www.brontosaurus.cz/

Abych řekl pravdu, celkem jsem se bál přehnaného idealismu a radikalismu lidí. Obavy byly zbytečné a setkal jsem se tam s přátelskými lidmi z různých oborů (učitelé, studenti, biologové, chemie, makromolekulární bilogie, pracující...), kteří měli celkem rozumné pokrokové názory a nenarazil jsem tam na nikoho, kdo by odmítal třeba jadernou energetiku. Měl jsem taky prý celkem štěstí na nevegetariánskou víkendovku.
Celkem jsem se taky divil z jakých různých koutů republiky se všichni sjeli. Čekal jsem jen náš kraj, ale byly tu holky z Prahy, Českých Budějovic, Opavy, někdo od Jihlavy, Olomouce…

A co jsme to vlastně přijeli dělat? Naším úkolem bylo upravit zahradu hodonínského ekocentra na živý model jihomoravské krajiny. K jezírku z předešlé víkendovky jsme zasadili lužní les, z obrovské kupy písku jsme vytvořili duny, do kterých se pak zasadí traviny a vznikne tak ukázka Vátých písků, z ještě větší hromady hlíny jsme stavěli pohoří (jakože Pálavu) a osázely vápence, vysadili bylinky, vykáceli okrasné dřeviny a zasadili původní druhy a další… Bylo toho hodně a byla to dřina:) Ale výsledek stál za to a až někdy zavítáte do Hodonína, stavte se obdivovat naše dílo… je to po cestě do ZOO;-)

A protože tyto akce nejsou jen o práci, hráli se i různé hry. První hra byla seznamovací. Pro mě do teď nepochopitelné, jak dokázali, abych si zapamatoval všechny jména.
Po seznámení jsme se originálně představili… Vzal se toaleťák a měli jsme si utrhnout tolik, kolik potřebujeme „na potřebu“. Někomu stačil jeden útržek, jiný si odmotal půlku toaleťáku, někomu stačil centimetr čtvereční. Pak jsme dostali za úkol říct o sobě tolik informací, kolik máme útržků. Musím říct, že jsem měl problém se 7 a nezáviděl jsem borcovi, co jich měl přes 40.
Po představení jsme vlítli na večeři a chviličku na osadníky, než nás organizátorka Terka svolala na další hru. Rozpočítala nás na týmy po 2-3 lidech, kteří budou spolupracovat a půjdou „bludištěm“. Dostali jsme mapu zahrady s vyznačenými body, kde byly otázky, které nás posílají na další body. Když odpovídáte špatně, bloudíte po špatných bodech a dříve nebo později vás to dovede k bodu, kde jste už byli. Celkem sranda a člověk se u toho něco i naučil. Podle pořadí kdy dorazily jednotlivé týmy do cíle jim byly přiřazovány postavy (Lara Croft, James Bond, Chuck Norris, Indiana Jonse a Hercule Poirot). Naše postava byla Lara Croft a měla za úkol přežít a najít poklad, který byl u altánku… víc jsme nevěděli. Nevěděli jsme ani o jiných postavách. Hra se hrála celý sobotní den, takže to mělo zajímavý náboj. Někdo může zabít a ani nevíte jak:) Našel jsem tedy poklad a držel jsem se celý den na pozoru.
Po večeři a přednášce o lužních lesích přišlo rozuzlení. James Bond měl za úkol zabít Indiana Jonse a ochránit Laru Croft. Indiana Jones měl stejný úkol jako my-přežít a najít poklad. Nenašel a nepřežil:) Chuck Norris měl zabít Laru Croft a ochránit Indiana Jones. Nezabil a neochránil. Nejtěžší to měl Hercule Poirot. Ten měl zjistit co se to tu děje. Zjistil myslím jen 2 mrtvé, ale taky dobrý…

Večer po sobotní práci jsme si dali masáž. Sedli jsme si do kruhu a při meditační hudbě jsme masírovali nejdřív člověka po pravici a pak po levici. Vychytal jsem nejhezčí holky, takže jsem byl spokojený:p Pak následovalo čajování, vodárka, klábosení… Na závěr večera jsme se mačkali v 8 lidech u jednoho noťasu, kde se pouštěl Milionář z chatrče. Dokumentární část filmu byla výborná, ta druhá otřesná, ale co už.

V neděli byli už jen dodělávky a ve 12 jsme měli padla. Následoval oběd a výlet do Mikulčic, kde jsme měli botanicko-archeologickou exkurzi.

Bezpochyby skvělá akce, která už jen kvůli lidem stojí za to. Zajímavé hry, zajímavé rozhovory, nové vědomosti. Dobrý pocit z dobré práce, která má smysl. Takže se těším zase někdy příště:)

Páteční překvapení

2009-03-07T17:23:00.005+01:00

Celé to začalo telefonátem od bratra:
B:„ahoj bratře, máme doma ňákou čelovku?“
G:„Ne, ale taky by se mi ňáká hodila, tak zkusím sehnat. Na co ji potřebuješ?“
B:„Zdenál s Plukovníkem večer něco chystají…nevím co, jen že si mám vzít čelovku, oblečení co můžu zamazat a o půl osmé vyrážíme. Chceš se přidat?“
G:“ dneska nikam nejedu tak uvidíme…možná jo. Zní to zajímavě“

Tak jsem teda začal shánět ještě v Brně čelovku (kde měli od 800-1200Kč, což bylo moc) a nakonec jsem ji sehnal u nás doma za rozumnou cenu.
Protože jsme čekali ňákou úletovou akci v okolí našeho městečka, přemýšleli jsme jestli vzít psy. To zavrhl až Zdenál. Tak fajn…nasedli jsme za slušného vytrvalého deště do auta. Pořád jsme nevěděli, kam se to vlastně jede. Až po ňákých 15 km jízdy jsme se dozvěděli, že jedeme až do Vyškova na geocaching (poznámka Gaspacha: Geocaching je hledání různě schovaných schránek podle GPS na zajímavých místech, kde se zapisujete do deníčku a zaznamenáváte tak nález).
Po malém kufrování jsme nakonec kolem 21:00 dorazili na první místečko kousek od Vyškova. Mělo se jednat o ňákou jeskyni. S čelovkama jsme za slušného deště šplhali na zalesněný kopec a bez větších problémů našli nádhernou jeskyni. Jeskyně měla na šířku asi 50m, na délku tak 8-10 a vysoká byla asi 4-5mětrů. Součástí jeskyně bylo taky menší jezírko a místo, které kdysi sloužilo jako úkryt před nálety letadel, mělo za tmy a neustálého deště opravdu nádhernou atmosféru. Po asi 10min hledání jsme našli naši první kešku tohoto večera.
Druhá keška byla kousek od první dál do kopce. Byl to takový trénink našich protiskluzových podrážek, které si ten večer ještě užijí. Cesta vedla přes hřbitovní smeťák a končila v lese. Poklad byl snadno nalezen pod kmenem jednoho stromu. Oproti jeskyni nijak zvlášť záživné místo plné bordelu z místního hřbitova. Následoval návrat k autu a směr Vyškov-město.
Hledání kešek ve městě je podstatně nudnější. Žádná pořádná fyzická výzva ani dobrodružství, jen prostý hledání. Alespoň jsou tyto úkryty orientovány k památkám, takže to má spíš takový turistický ráz. Postupně jsme našli jednu kešku za nástěnkou Orla u jedné historické zdi, potom na borovici u sochy T.G.M., jednu u kostela a nakonec u vchodu do policejní stanice. Tím procházka po Vyškově prozatím končila a my se přesunuli do undergroundu Vyškova. Tady šlo o jeden z nejsilnějších zážitků večera, kdy jsme hledali kešku schovanou v odvodňovacím kanále. Už samotné lezení do něj bylo velice zajímavé. Lezlo se tam přes ocelovou mříž, která se dala nadzvednout tak 40-50cm nad zem a když zrovna prší a je blátíčko, není to zrovna sranda. Následovala cesta betonovým potrubím, které mělo světlost asi 130cm. Ve stylu „kačenka“ jsme tak šli asi 100m. Tady jsme došli na to, že jsme se evidentně vydali opačným směrem než jsme měli, takže následovalo dalších 100m kačenek zpět. Byla mi tu poprvé dána funkce, kterou bych nazval po trpaslíkovsku „Kanárek“. v opačném směru bylo potrubí už větší světlosti (asi 150cm), takže má maličkost byla schopna už i běhu v předklonu. Ale po dalším 100m průzkumu vyškovského undergroundu jsem to vzdal, protože slibovaná křižovatka „V“ stále v nedohlednu. Tak jsem se vrátil aspoň s tím, že jsme si posílili stehna:)
Po této nenalezené kešce jsme tak trochu opustili hranice Vyškova a šli hledat další underground – jeskyni v lese. Po 700m chůze zablácenou cestou za vytrvalého deště jsme dorazili na výchozí bod - sloup bez drátů. Od tohoto sloupu nás navigovali reflexní značky velikosti rýsováčku. Opět bylo asi hlavní výzvou bláto na strmém svahu, který musel nakonec Zdenál obejít. Když už se blížila půlnoc, narazili jsme nakonec na další jeskyni/noru, která slušně smrděla, byla dlouhá asi 15-20m, postupně se zužoval strop a u konce jeskyně jsme nalezli další kešku. Při zapisování do deníku jsem si nad Plukovníkem všiml spícího netopýrka, kterého jsme naštěstí neprobudili.
Následoval návrat do Vyškova pro jednu kešku u kostelíka. Nejdřív se mi s bratrem ani nechtělo z auta s tím, že to bude další nudná městská rychlovka. Nakonec jsem ale přece jen vyběhl jenom v mikině a bratra nechal v autě samotného. Umíte si asi představit, jak divně vypadají 3 lidi motající se v 1 ráno kolem kostela. Podezřele jsme připadali i policii, a tak místo rychlovky u kostela jsem mokl jen v mikině asi půl hodiny, než nás policajti prolustrovali a nechali být…týden předtím totiž ten kostel někdo vykradl, tak doufám, že se nekradlo ve Vyškově i tuto noc, aby nebylo ňáký popotahování. Velký štěstí měl hlavně bratr, který si pro jistotu nebral vůbec občanku. Kešku u kostela jsme nakonec nenašli a nebýt policie, bylo by to další nudné městské hledání.
Následovaly další 2 kešky u 2 sakrální staveb blízko sebe, kde všechno proběhlo rychle a vydali jsme se na další kešku „hvězda“. Ta měla být schována na vrbě u rybníka. Byla to další z nočních kešek, takže nás navigovaly opět reflexní rýsováčky podél rozbláceného břehu rybníka. Za tmy, mlhy a deště opět místo s výbornou atmosférou. Ale za letního večera by mohlo být ještě hezčí. Nakonec jsme narazili na onu vrbu, která byla opravdu výzva. Bylo třeba se vyšplhat na 3,5m kmen, který neměl pořádný záchytný bod. Celé ztížené neustálým deštěm, mokrou kůrou a zablácenými boty. Naštěstí tu máme kanárka Gaspacha a dva siláky, kteří ho vyzvednou. Hodně pohodová keška…jen už bylo v botech sakra mokro, mikina taky nebyla zrovna suchá a byly už tak 2 hodiny ráno, takže bych byl už nejraději ve sprše a v posteli. Ale to nás čekala ještě cesta za poslední keškou „akta-X“.
Tam jsme si zase trochu zakufrovali, při couvání ťukli zadek autíčka, dali do těla tlumičům na panelovce a nakonec dorazili na místo, kde bylo několik (asi 12?) jakýchsi nádrží na vodu. Bez bližšího určení místa jsme už dost promrzlí rychle vzdali hledání a jeli domů.
Příjezd přesně v 04:00, rychlá sprcha na zahřátí a smytí „kanálu“, bláta a rychle do pelechu. Musím říct, že oproti už nudně se opakujícím pátkům v hospodě to byla příjemná změna. Trochu HC v podobě bláta, deště a samotných míst, poznání Vyškova s první zkušeností s policií a hlavně nádherný místa –jeskyně, kanál, jeskyně, vrba u rybníka. Určitě bych si to zas někdy dal a nebylo by špatné vymyslet i jiné večerní akce.
Díky Zdenále a Plukovníku;-)

PS: foťák jsme bohužel nechali doma, tak aspoň fotky z plukovníkova mobilu.

Probuzení

2009-03-02T09:51:00.002+01:00

Poslední dobou mám strašnou radost. Začíná se něco dít...takové probuzení ze zimního spánku.
Před týdnem jsem byl na výborném turnaji, který dokážou udělat jen Spirit on Lemon (polský tým ze Sosnovce). Organizačně fakt paráda, zahrál jsem si bez starostí za tým FrDenda, takže kvalita hry taky dost jinde než jsem zvyklý. No a večírek...téma: šedesátky. Protože jsem nic neměl (a ani bych to do batohu už nepobral), půjčil jsem si krásné šaty od Áji a byla prdel. Každý si fotil můj chlupatý dekolt, všichni se mnou chtěli tancovat (i rakouský homosexuál)...no to se jen tak nezažije:D
Hned po návratu z turnaje mě čekala v Brně kruhová akce energetiků...to co předvedla spolužačka se nedá popsat, to se musí zažít:D (ale to jsem ještě netušil, že to kamarádky ve čtvrtek překonají). Ve středu jsem byl pozván na veterinární večírek. Taky dobrá akcička, kde jsem si úžíval poměru asi 6:1 holek na chlapa:p moc příjemné:)) škoda jen, že jsem šel v nejlepším kupovat pivo a řada byla na 45min. No a čtvrtek... šel jsem na koncert velice zajímavé skupinky z Nového Zélandu. Ovšem zážitek z koncertu naprosto přebily kamarádky, které se rozstřelily z rumů. Místo klíčů vzít tyčinku Mars, rozbalit ji, kousek utrhnout a začít odemykat... to je vážně úlet:)))) V pátek jsem šel na narozeniny v Kamence...velice kultovní místo:) Příjemná zábava, ňáký to pivíčko, panáček...pak cesta domů, další pivíčko (už ani nevím co jsem bratrovi všechno nakecal, ale kecal jsem hodně). Víkend byl už čistě odpočinkovej. Po této rekapitulaci týdne se už nedivím, kam sakra zmizely ty peníze.
Teď je tu březen, v plánu je za 14 dní turnaj v Bratislavě, za 3 týdny jsem se rozhodl jet na akci Brontosaurů, kde se bude vysazovat živý model lužního lesa a vytvářet jezírka. Na podobnou akci jsem se hodně dlouho dokopával, protože mě fakt zajímají ti lidi a ta atmosféra těchto akcí. Nechám se překvapit. No a na vyplnění posledního volného víkendu chystám, nejen pro můj tým, výlet přes Pálavu s prohlídkou Mikulova. Druhý den možná kola, Lednice-Valtice a okolí.
No a v dubnu je to už co víkend to frisbee:) Mám z toho radost, že se opravdu pořád něco děje. I když bych byl rád, kdyby do programu víc zapadali staří známí, víc kultury (na což už nejsou peníze) a víc školy... Ale naklonovat se vážně nedá a ani bych to asi nechtěl. Tak se mějte hezky, počasí už tomu začíná přát;-)

krize

2009-02-20T13:22:00.000+01:00

Nakonec jsem neodolal a taky se k tomu tématu trochu vyjádřím.

Když jsem z laického pohledu sledoval tuto ekonomickou záležitost, všiml jsem si jedné zajímavé věci. Příčina krize byla vyvolaná nedůvěrou a následně poklesem spotřeby, takže firmy reagovaly propouštěním zaměstnanců a tím narušily rozpočty domácností, což mělo opět vliv na pokles spotřeby. Jak jsem sledoval ten pád ekonomiky, uvědomil jsem si, že tohle mají v podstatě za cíl všichni, kteří hlásají udržitelný rozvoj-omezení spotřeby. Tady jde vidět, že toho lidi momentálně nejsou schopni a pokud něco takového nastane, označují to za krizi.

Současný ekonomický systém je založený na nadbytečné spotřebě nepotřebných věcí a mě by vážně zajímalo, co by se stalo, kdyby lidi najednou začali kupovat jen ty potřebné věci a tlačili výrobce k životnosti produktů. Všechny současné recepty na řešení krize jsou především na podporu neudržitelného konzumu, podpory nákupu nových věcí, i kdy staré ještě slouží. Je to opravdu zvláštní svět ve kterém žijeme…plný paradoxů…

A na závěr doporučuji jedno video k zamyšlení.

http://video.google.com/videoplay?docid=8527248226048886347&ei=RiaUSb-OIpeg2wLztqi3Cw&q=Story+of+Stuff+in+czech&hl=en

To se vážně nedá

2009-02-04T09:26:00.003+01:00

Čtyři roky na střední, kde jsme ve třídě neměli jedinou slečnu. Potom VUT, kde na strojní fakultě taky zrovna nerostou. Tak jak se sakra mohlo stát, že na dnešní zkoušku, kde bylo přihlášených 12 lidí přišly 4 krásné slečny. Jak se pak má člověk sakra soustředit... to vážně nejde...sakra
A se školou souvisí další věc. Je 9:20 a já si liju metaxu...sám na koleji. No není to už trochu moc. Měli by dávat na přihlášky do škol: "Ministerstvo zdravotnictví varuje! Školy způsobují deprese a dělají z lidí alkoholiky!"

Osobní informace

2009-02-02T12:31:00.002+01:00

Nedávno jsem si ověřil, jak snadné je o doposud neznámém člověku zjistit spoustu informací, které jsou často osobního rázu.
Kontaktovala mě přes mail jedna holčina. Na mailu se podepsala a věděl jsem o ní už jen jednu oblast zájmu, kvůli které mi psala. Stačilo dát do vyhledávače její jméno, zjistil jsem, že je registrovaná v jedné organizaci. Tam se člověk dočetl místo bydliště. Protože znám z té organizace další 3 lidi (2 dokonce ze stejného města), zkusil jsem se poptat u nich, jestli ji náhodou neznají. Všichni 3 znali. Od každého jsem se dověděl o té slečně ňákou věc a během 15 min od přečtení mailu jsem už o ní věděl: Jméno, město, věk,že už nestuduje-tedy pracuje, koníčky, měl jsem její fotku. Dál jsem už raději nepokračoval, protože mě to docela zaskočilo. Uvědomil jsem si, že o mě se dá zjistit prakticky úplně všechno. Na blog jsem v dřívějších dobách psal snad všechno co mě zrovna napadlo, moje fotky jsou absolutně veřejné, rok narození není problém zjisti, škola, bydliště, koníčky...celý můj život pro všechny úplně na dlani. Neměl bych být tedy trochu paranoidní a trochu informace o mě chránit? Znamenalo by to smazání blogů, odhlášení z různých chatů, facebooků... To se mi ale vůbec nechce (pokud jde o blogy).
Každopádně mi teď bude víc v hlavě šrotovat, kdo, proč a jak by mohl někdo zneužít má "veřejná" data.

Halové mistrovství frisbee Brno

2009-01-30T17:08:00.000+01:00

Tak se stavte;-)

Zajatec

2009-01-11T15:58:00.005+01:00

Připadám si čím dál víc jako zajatec současné kultury/společnosti. Nejhorší na tom je, že nevěřím v osvobození...jen se naučit v zajetí žít.
Pravděpodobně procházím další existenční krizí. Je to tím časem na přemýšlení, který o zkouškovým mám. Má cenu se to všechno učit? Opravdu to chci dělat. Proč dělám všechny ty věci, které jsou proti mému přesvědčení... jen proto, protože je tak nastavená kultura, která jednotlivci nedá moc šancí odporovat. Dokážu najít způsob života, abych byl v osobní harmonii? Zdánlivě jsem v ní celou dobu byl, ale když má člověk čas na přemýšlení, uvědomí si, že je to jen umění žít v zajetí kultury, využívat co nabízí a myslet si, že je vlastně v pohodě.
Není potom lepší být v pohodě, nedávat prostor k přílišnému přemýšlení a prostě žít ten náš krátký čas? Být trochu sobecký...vždyť ostatní jsou mnohem větší sobci. Proč bych si to pro sebe taky nedopřál.
Zvláštní kde se v člověku bere touha měnit svět k lepšímu. Já touto nemocí trpím snad od narození. A stále se nedovedu smířit s tím, že na to prostě nemám. Tahle marná touha je asi hlavním motivem, proč jsem ještě na škole.

Dobrý lov

2008-12-29T15:22:00.001+01:00

Tak tohle byla fakt prdel... byl jsem si házet s bratrem v našem parku, kolem kterýho teče malá říčka. Říčka povětšinou úplně zamrzlá jen u malých peřejích nebyl led. No a co se asi mohlo stát...:) disk vletěl do místa, kde led nebyl a vklouzl pod něj. Tak jsme se snažili prokopat na několika místech, ale výsledkem bylo jen namočení bot a zamazání se od bahna. Nakonec jsme museli počkat až frisbee dopluje do asi 200m vzdálených peřejí, kde jsme ho s trochou úsilí nakonec vylovili. :) Ještě že to frisbee bylo oranžový...jinak by jsme ho pod ledem asi ani neviděli.

Pobrečeli jsme si :´(

2008-12-20T14:27:00.004+01:00

Hrůza ty Vánoce. Nemám to rád... nejsem schopný proti nim sám bojovat a každoročně se nechávám zatáhnout do těch kapitalistických orgií.
Letos jsme si předvánoční depku prožili společně velká část našeho frisbee týmu a bylo to opravdu EMOtivní... Šli jsme na EMO večírek a nálada byla tak úžasná, že jsme málem spáchali hromadnou sebevraždu. Nakonec jsme zůstali jen u hromadné vraždy našich mozkových buněk...

Fotos: http://picasaweb.google.cz/Vondra.Jakub/VNoNEmo?feat=directlink

a další: http://soonic.cesnak.org/foto/emoparty08/emoni.html

Skoro po roce ve Vidni

2008-11-30T20:38:00.003+01:00

Ještě si živě pamatuji procházky Vídní s Janie a bráškou, když jsme jeli na víkend za Janie na návštěvu a už jsem se tam vracel zas. Tentokrát bylo účelem cesty Adventní turnaj v Ultimate frisbee.
Když jsme se na turnaj hlásili, mysleli jsme si, že jedeme do haly. Tři dny před odjezdem při pozorném čtení mailu "...kopačky ne, turfy ano..." nám došlo, že se jedná o venkovní turnaj na umělém povrchu. Kdyby jsme to věděli dřív, asi by jsme těžko jeli a raděj zajeli do Prahy na turnaj v hale. Byla by to ale velká chyba, protože to byl jeden z nejlepších turnajů, které jsem hrál. Směle se může řadit mezi skvělý polský Sosnowiec a skautský frisbee turnaj v Hradci. Prostě nám vyšlo počasí, sešli jsme se dobré náladě s dobrýma lidma a bavili se hrou a přesně pro tyhle okamžiky hraji právě ultimate frisbee.
Po turnaji jsme jeli přes celou zacpanou Vídeň podívat se na Hundertwasserhaus . Fakt nádherná stvba. Nechápu, jak jsme ji mohli vynechat při prohlídce Vídně před rokem.

A trochu z jiného soudku. Maminka se rozhodla založit blog o naší fence, která se jmenuje Estrella. Mimo jí se tam budou ukazovat všechny naše zvířata (tedy i já:) ), takže na své příjdou i fanoušci Macíka, který vždy hraje roli otráveného mrzutého kocoura, který by nejraděj jen v klidu ležel. Už je tam odkaz na dvě videa...celkem vtipné, tak doporučuji;-) Nuže zde je odkaz: Estrella blog

Fast food a ráno po tom

2008-11-28T08:48:00.003+01:00

Tak jsem byl včera s Alenkou na dalším koncertě. Měl jsem opravdu velké dilema jestli jít nebo ne. Finanční rezervy z léta totiž vyschly, následující den jsem měl jít na 6 do práce (což znamená před 5 vstávat) no a Fast food uslyším zase na koncertě SKA-P spolu s Prague Ska conspiracy. S tvrzením, že bych mohl zítra umřít jsem nakonec vyrazil a koncertu nelitoval.
Předskokani Dup in da trip začali celkem divně. Každý náznak vzrůstajícího rytmu, který se měl v zápětí rozvinout ve ska explozi nakonec nesmyslně utli něčím divným. Fakt jsem nevěděl jak tu hudbu pojmout. No aspoň mě bavila partička o něco mladších lidí, která tam pogovala a bylo jí jedno, že to byl zrovna ten nejpomalejší reggae ritmus:) Jak jsem pak zjistil, šli po koncertu domů, tak si ho chtěli asi náležitě užít.... Druhou půlku předkapely jsme neslyšel, bo jsme šli raděj na pivko, ale když jsme se šli podívat akorát na poslední písničku, tak to slušně rozjeli a měli tam celkem podporu publika...asi to nakonec přece jen rozjeli:)
Co mě štvalo asi nejvíc, tak časový posun programu. Běžná věc, ale když má člověk budík na 4:50 a chce co nejdřív vypadnout... Předkapela začala s hodinovým zpožděním a na Fast food přišla řada na 23:00 (v plánu bylo odjet 23:18 přinejhorším 23:48). Tak co už...doklepem to do konce a ráno to přepiju energy drinkem.
Bufáči byli naprosto super. Atmosféra parádní, publikum spolupracovalo s kapelou a vznikl tak skvělý večírek:) I když je vlastně ani neznám a naposlouchal jsem jen 6 písniček z myspace (každou 3x), užil jsem si skoro všechny jejich kousky. Už se těším 10.2. na Prahu... pak už můžu umřít:p
Po parádních večírcích občas přicházejí těžká rána. Tentokrát to nebylo alkoholem, ale prachsprotě jsem zaspal. po 3,5h spánku jsem asi otravný budík vynul a probudil se až za krásného slunečního svitu kolem 8. Do práce jsem nakonec nešel a chystám se na matiku. Ve škole to teď zaváni fiaskem, tak mám co dělat.

mám net

2008-11-24T14:39:00.002+01:00

Tak po dlouhé době mám zase internet, takže je možný, že se zas občas něco napíšu. Ale abych řekl pravdu, zas tak mi ten blog nechyběl. Možná mě jednu dobu vyděsilo, že by bylo snad i anonymnější psát pod civilním jménem...
Dopisovat články o akcích, na kterých jsem byl a které jsem zažil snad ani nemá cenu. Už utekla dlouhá doba. Takže snad plynule přejdu do současnosti, jako by ta pauza nebyla.
Už jste slyšeli nové cd SKA-P? Zrovna mi hraje 6. písnička alba a jsou to hrozně smíšené pocity. Nejsou to ty starý skapéčka, jaký jsem znal... uplně jiný pojetí. Uvidím až naposlouchám víc, ale doufám, že na koncertě v Praze, na který mám lístek, budou hrát většinou ty starý věci.
Jinak jsem začal letošním semestrem žít trošku kulturnějším životem než předtím. Může za to hlavně Alenka s Lenkou, protože mám teď s kým chodit v Brně na koncerty a hlavně mě má kdo na ně tahat... díky holky;-) Hned je to v Brně příjemnější:) Jen škoda, že nikdo nešel v pátek na Sto zvířat...sem byl zase jednou mokrej jako myš:p

Bílé Karpaty 4 .-6.7.2008

2008-07-09T17:46:00.011+02:00

Z původně plánované početné výpravy asi 7 lidí zůstali jen dva- já (organizátor výletu) a Martin který organizaci nakonec přebral (vymyslel trasu a našel dopravní spoje). Důvodem, proč se šlo nakonec jen ve dvou, bylo špatné páteční počasí a všelijaké vyhlídky na sobotu. Malá hrozba deště byla a podle radaru nás v sobotu minul opravdu jen o pár kilometrů. Jak se říká, odvážnému štěstí přeje a tak jsme si mohli vychutnat krásný výlet s mírně povětrným a polojasným počasím.
Takže v pátek hned po práci jsem vyrazil na EC z Brna do Břeclavi, kde jsem nakoupil jídlo a sušenky na celý pochod. Po hodině přijel i Martin a vyrážíme přes Hodonín do Velké nad Veličkou. Teď už nevím přesně kolik byl příjezd, ale asi kolem 6 a pochod mohl začít...

Z původně plánovaného procházkového tempa nakonec po vypadnutí většiny členů výpravy došlo k operativní změně plánu. Cíl byl přehodnocen na ujítí co největší vzdálenosti, pokud možno až do Starého Hrozenkova (dál jsme už neměli zjištěné spáteční spoje).

Po deštivém poledni se nám celkem vyjasnilo a my se mohli vydat na páteční úsek trasy (na mapě vyznačen modrou čárou (mapu a fotky lze po kliknutí zvětšit;-) ).

Aby jsme tak trochu naštvali Báru s Lenkou, které nejely, tak jsme si neodpustili fotku u piva hned u první hospůdky po cestě...

Hned po vyjití prvního kopečku a vynoření z lesa se nám naskytl pohled do krajiny, kvůli kterému jsem do Bílých Karpat přijel. Strašně moc se mi líbí krajina Kapat, kde se na kopcích střídají nádherné louky s dobytkem a lesy...do toho ty vyhlídky a Gaspacho byl na vrcholu blaha:)

Skupinovka (skoro dav, že?:) na úvod....

Autorem této pěkné fotky je Martin...
A tady je náš první nocleh. Nevím co mají všichni proti Šibeničnímu kopci...mě se tam spalo nádherně...Jasná noční obloha, kolem lítaly světlušky...zima přišla až nad ránem, ale za to může spacák...stěžovat si nemůžu:) Martin měl spaní horší...asi mu zjištění názvu místa neudělalo dobře a tak zamhouřil oka prý jen na dvě hodiny... To nebylo zrovna nejlepší, když nás čekal náročný a dlouhý úsek .

Sobota:

Ráno jsme se hlavně díky zimě z rosy probudily hned při východu slunce, tak se nám po ránu naskytl krásný pohled, který bohužel ani jeden z našich foťáků nebyl schopný zaznamenat...zůstane jen v našich vzpomínkách:p
Díky vlhkosti z pátečního deštivého počasí bylo sobotní ráno ve znamení mlhy a výparů z lesa. Mělo to ohromné kouzlo a jak krásně se tam dýchalo po tom, co člověk dojel z Brna.
Netrvalo to ani hodinu a už jsme byli na Velké Javořině-největšího vrcholku Bílých Karpat (970m). Opravdu velká škoda těch oparů, být jasné počasí, tak je tam opravdu luxusní výhled, ale my byli rádi že neprší:) Naše trasa z velké části kopírovala Slovenské hranice a na jedné chatě na Slovensku se k nám připojil další člen výpravy-Vlkodav.

A to je on... šel s námi ňákých 5-6km a šel by asi mnohem dál, kdyby v hospodě nezavolali na chatu, aby si pro něj přijeli do Květné.

Květné další zastávka v hospodě, 2 pivka, česnečka, brambůrky...polední pohodička.

Vlkodav se taky snažil něco vyloudit, ale byli jsme tvrdí... ještě by si na ty turisty moc zvykl.

Po zastávce v hospůdce nám do kroku zrovna nebylo. Zastavili jsme hned na prvním kopečku (Nová Horka 551m), kde byla krásná louka a výhled na všechny strany...Hlavně na obrovský kopec a největší převýšení, které bylo na celé trase.

Jenda ze sekvence z fotografií... poskládat je všechny za sebe by byla sranda:) Za námi je jeden z hlavních bodů (možná nejhlavnější) z celé trasy - Velký Lopeník s rozhlednou.

Po obědě vysočiny, chleba a sušenek (jídla, které nám pak ke konci lezlo krkem), malého blbnutí na louce jsme si dali dvacet na sluníčku...opravdu krásná siesta.

Záznam z výšlapu na Lopeník není... představte si unaveného Gaspacha a vyfluslého Martina:) Bylo to celkem krutý... údajný 3 km (ale tomu nevěříme...určitě 4-5km) jsme šlapali 2 hodiny a kolem 16:00 zdoláváme Velký Lopeník (911m). Celou trasu se nám podařilo ujít neuvěřitelně rychle a já si začal pomalu pohrávat s myšlenkou, že domů dojedeme už v sobotu večer. To bylo nakonec absolutně nereálné vzhledem k autobusovým spojům, takže nikam nespěchajíc jsme si kráčeli dál hledat nocleh pro pomalu nastávající večer.

Po zvětšení fotky uvidíte spoustu bílých teček...to jsou mračna mušek, kterých tam byly celou cestu mega.

Turistická cesta z Lopeníku vedla přes ohradu kraviček a bejčků... no mám trochu respekt, takže krávy obcházím aspoň z 5 metrů:)

A toto je už v hospodě na terásce... no nebylo by to super mít takovou oblíbenou hospůdku hned za rožkem?:) Sice draho, ale krásně.
Neděle:
V sobotu jsme ušli fakt obrovský kus cesty a do Hrozenkova nám chybělo jen ňáký 4km. Když už to vypadalo, že snad dobrý místo na spaní nenajdeme, nakonec bylo místo naprosto skvělé-lepší než předešlé. Večer opět světlušky, hvězdy, ale ráno žádná rosa-kosa...zato 2 klíšťata, což je míň než jsem čekal, takže taky pozitivní věc:)

Toto je výhled z našeho spacího stanoviště... Spali jsme krásných 10 hodin, což se mi zatraceně dlouho už nepovedlo. Co chodím do práce, tak je 6h průměr:(

A tady jsme v cíli. V Hrozenkově mě ještě potěšili 3 raci v rybníce, které zas tak často nevídám... Další pivko v hospodě, autobus, vlak a Břeclav.
V Břeclavi jsme se ještě 2 hodinky zdrželi a dali sraz s Lenkou a Bárou, které nebyly zrovna nadšené z toho, že jim v Břeclavi pršelo a nám ne...

Celková suma kilometrů je odhadnuta na ňákých 45-50. Celkový dojem z výletu je hodně dobrý... Sice jsem už šel lepší (Slovenské Karpaty, Tatry), ale rozhodně řadím do velice zdařilých akcí. Poznal jsem další kus naší země a už se nemůžu dočkat pomalu přicházejícího Podyjí..

PS: Jak si asi všímáte, napsal jsem článek, což znamená, že mám PC v Brně. Hned po návratu z Karpat jsme ho naložili s bratrem do auta a odvezli, pak už jen napíchnutí na WiFi a jsem znovu spojen s okolním světem:) Aleluja!

Finýto

2008-06-20T12:42:00.002+02:00

Hurá!!!Tak mi už taky začaly "prázdniny". V uvozovkách proto, že celý prázdniny budu pracovat...ale pořád lepší jak nedat zkoušky a pracovat na furt... Takže si hezky užiju každý víkend, v létě a nudit se opravdu nehodlám.
Vypadá to tak, že jediný víkend, kdy budu v létě doma bude ten příští... Domluvil jsem se s pár lidma, uspořádáme takový malý Frisbee den ve VP a pak s VIP lidma u nás na dvoře mojito párty:p Když jsem to říkal bratrovi, začal nahlas uvažovat o grilovačce, takže malý level up:)
Dneska byla ta zkouška fakt darovaná... Nejdřív bylo skoro hodinové zpoždění vlaku na které hezky navázala šalina, která jela asi o 15min dýl než je norma. Následkem toho jsem došel na zkoušku s hodinovou sekerou a byl jsem rád, když jsem vůbec vyjednal možnost psát test aspoň na zbylou půlhodinku s tím, že mě pak dozkouší. Douzkoušel nás celkem 4 (opravdu nic nevědící studenty) a všem nám dal nakonec krásné E :p
Večer už vyjíždím do Třebechovic u HK. Hrajeme mistrovství ČR v Ultimate Frisbee. Bude to pěkný záhul, protože nás jede jen 9 a z toho 2 v polorozkladu. Hraje se 65min a pěkně obzápas...se bojím, že se do té práce pak neprobudím, jak budu mrtvej. Takže kdybych se dlouho neozval, víte proč... třeba pak brácha rozešle po internetu parte;-)

Lemon Cap 2008 – Sosnowiec

2008-06-16T17:47:00.008+02:00

Mám za sebou můj 4. turnaj a pro mě zatím nejlepší co se organizační stránky týče… Pořádající tým Spirit on Lemon dokázal sehnat slušný sponzory a měl tak možnost uspořádat velice příjemný levný turnaj. Za 300kč (12 éček) startovnýho jsme měli celý 2 dny krásný švédský stůl, večeři, tričko s kšiltovkou. V průběhu turnaje nebylo třeba utratit ani zlotý za jídlo nebo pití…s cestou nakonec celý turnaj vyšel na krásných 600kč. Tak to by byla finanční stránka turnaje…

V Polsku je Ultimate Frisbee mladší sport než u nás. Údajně tam byl před 4 lety jen jeden tým a teď jich na turnaji bylo 8. Kvalita za naší ligou celkem zaostává, což je pro náš tým skvělá možnost si zahrát i proti slabším týmům. Zatímco u nás jsme mezi nejhoršími, v Polsku by jsme byli asi mezi špičkou. Takže je pro mě vyhrávat nový zážitek :)

Co se mi ale v Polsku líbilo nejvíc je to, že jsem tam cítil většího spirita než u nás. Hrají s úsměvem, dokáží se u toho dobře bavit a o tom to je.

Dobrý dojem kazilo už jen hrozně tvrdý hřiště jako ve Slatinicích na Céčku. Tam jsem se definitivně rozhodl si koupit tufy.

PS: Velká Morava má nové dresy… hezky 4% :D

...

2008-06-12T23:46:00.000+02:00

Opravdu povedenej den. Půl dne zabrala zkouška ze statiky…3. pokus a za D :) Třikrát sláva, ale nechal si mě vycukat parchant:)

Vystěhoval jsem se z kolejí a hned jsem jel do Břeclavi na malou bárbekjú… Škoda, že s některýma lidma nebyl čas trochu víc pokecat,…přece jen jsem je strašně dlouho neviděl…O to víc jsem si uvědomil, jak jsem na další lidi vázanej a opravdu se bavit dokážu až s něma…

Moc jsem se nezdržel a už jsem musel valit na vlak, protože mě zítra čeká Polsko… Uplatnil jsem svůj dokonalý timing a 5s po nastoupení do vlaku se odjíždělo…

Cestou z vlaku jsem za poslouchání Los de Abajo počítal hvězdy na zemi… celkem jsem jich viděl 16… neubránil jsem se nostalgické vzpomínce na přechod Karpat, kde jsem v noci viděl opravdu kýčovité hemžení světlušek v lese…Proč vlastně světlušky tady u nás pořád sedí na zemi, když lítání jim tak sluší? A může být něco hezčího než přírodní kýč? Já chci zas chodit přírodou s báglem na zádech, přespat pod širákem, rozdělat oheň, upíct kyselý brambory na bílým víně… Proč si na tyto okamžiky nedokážu udělat víc času? Vždyť jsou to ty nejkrásnější zážitky co mám… Fakt se těším na víkend v Bílých Karpatech :)

Foto ze Slatinic

2008-06-06T15:41:00.002+02:00

Tak jsem nakonec taky podlehl a založil si účet na rajčeti. Takže od této chvíle budu na blog dávat pravděpodobně jen odkazy na fotky.
Nuže zde je odkaz ... Povšimněte si fotky č.46, kde jsou naše nové propagační placky (teda aspoň to, co z nich zbylo). Celkem rychle se po těch nejlepších zaprášilo...Na turjan jsme jich přivezli 112 a odvezli asi 20 s tím, že PeaceEgg si jich u nás objednal tuším dalších 90.
Jinak je na fotkách jediný zápas mezi Velkou Moravou (A a B)...víc se jaksi nestihlo nafotit. Teda kromě pivního večírku, kde chybí spousta fotek, který jsem musel cenzurovat, protože bych mohl narušit mravní výchovu některých nezletilců:D

Sportu zdar, frisbee a kryglistice zvlášť;-)

Nové frisbee

2008-06-03T11:59:00.004+02:00

Na psaní blogu ani na focení teď není moc času. děje se toho poslední dobou celkem dost. Hlavně se snažím dodělat ještě 2 zkoušky, dost času trávím hraním frisbee a pak se ještě snažím věnovat přátelům, na který teď není tolik času jako to bývalo dřív. Snad se to přes léto trochu zlepší...
No ale účelem tohoto článku mělo být mé nové frisbee...chci se prostě pochlubit, co jsem koupil od Poláku za 300kč:) Je to značkový discraft s originálním designem (na naše poměry, kde jsou více méně jen dicrafťácký hvězdy nebo opice).
No není krásný? :p Za 2 týdny jedu do Sosnowiec na turnaj, který pořádají právě Spirit on Lemon, takže si asi dovezu další pro bráchu:) Už se tam moc těším a doufám, že si turnaj náležitě užiju jako tento víkend ve Slatinicích :)

Znechucení fotbalem je pořád větší

2008-05-11T14:50:00.006+02:00

Včerejší zápas bych výstižně pojmenoval slovem nechutný. Boj dvou týmů o záchranu v krajské soutěži byl vyhecování k obrovské agresivitě umocněné podplaceným rozhodčím. To druhý tým psychicky neunesl a protihráči si dali do hlavy jediný cíl- při každé příležitosti sejmout protihráče. Normální praxe v nižších fotbalových soutěží (vyšší soutěže nesleduji, asi je to podobný). Já to schytal tím, že mám obtisk kopačky na klíční kosti a druhý na zápěstí pravé ruky a to jsem prosím neležel, ale pokoušel se hlavičkovat, když mě sestřelil. Ještě z toho měl ten týpek dobrý pocit. Zápas nakonec dopadl naší výhrou 1:0 (gól padl samozřejmě z penalty). Opravdu nevím, jestli jim to stojí za to. Mě rozhodně ne. Proč se za každou cenu všichni tak vehementně snaží udržet ve vyšších soutěžích i za cenu nefér jednání, vrážení obrovských peněz do „fotbalových hvězd“, které dojíždějí přes 100km na zápasy krajské soutěže. Ty peníze se dají ve sportu investovat mnohem lépe. To je na tom fotbal a sport opravdu tak špatně? Kde je ten praví duch sportu :( Už si ani nepamatuji, kdy jsem si šel na zápas zahrát fotbal. Chodíme jen vyhrát. Za poslední 3 měsíce, kdy hraji Ultimate Frisbee na mě tato frustrace z fotbalu dopadá hodně těžce. Asi si říkáte, proč fotbal vlastně ještě hraji… snažím se skončit už asi rok, ale není to tak lehký. Já nemám problém přestat hrát fotbal, ale opustit tým. Vím že je jich málo a že bych tam asi chyběl.. Jsem týmový hráč a v tom je ta potíž.

K tomu všemu když vidím řádění fanoušků prvoligových týmů, tak u mě nemá fotbal vůbec dobré jméno. Teď dokonce jeden baníkovec umřel, když při cestě na stadión vypadl z vlaku. Těžko říct, proč otevíral dveře... třošku drsně bych řekl, že zafungoval přírodní výběr. Ovšem "fanoušci" sparty byli o něco drsnější, když při minutě ticha za zemřelého začali skandovat "smrt baníku!". Hold fotbal, no...

Měl bych se učit

2008-04-24T23:09:00.003+02:00

... a zatím zase dělám cokoliv jinýho. Ale co vám budu povídat...dobře to znáte;-) Aspoň jsem si při tom neučení vyhlídl 8 zajímavých firem podnikajících v oblasti energetiky (spíš výroba a vývoj strojů pro energetiku, abych byl přesnější). Takže když už se neučím, vím aspoň kam si napsat o práci, až mě vykopnou ze školy:)
Hned po zkouškách do těch firem napíšu, protože si umím dost dobře představit, že bych tam mohl i většinu života pracovat. A když nad tím tak přemýšlím, poprvé v životě mám trochu víc jasno, co vlastně chci dělat. Mé momentální "vysněné zaměstnání" je projektant energetických zařízení. Možná na mě příliš velké sousto, ale je to motivace, je to výzva, je to impuls, který mě snad bude popohánět k dalšímu studiu. Po období bezcílného života si vyzkouším snad i něco jinýho a snad to bude i lepší:)
Tak jsem článkem o pár minut úspěšně odložil učení matiky a jdu se zkusit konečně nakopnout...

Jak naplnit týmovou kasu

2008-04-22T21:11:00.001+02:00

Po Buffalo se v týmu ujala další hra. Jejím cílem je slušnější vystupování na hřišti a zároveň trochu obohatit týmovou kasu. Jenže ono to „trochu“ je celkem dost. Jde o to, že kdo řekne sprostý slovo, dá do kasy 1kč. Povolený je pouze „vole“. Někteří hráči myslí na blaho našeho týmu tak moc, že po dvou dnech hraní mají na kontě cca 25kč. Jelikož jsou týmový příspěvky 30kč/měsíc, tak je to celkem slušný :) Už jsem zvědaví na měsíční zúčtování. Já se zatím držím na 2kč..

Respekt PeaceEggu

2008-04-22T13:22:00.002+02:00

Ve frisbee se nepohybuji moc dlouho. O existenci Ultimate jsem se dozvěděl asi před rokem a trvalo až do února, než jsem se aktivně zapojil jako hráč brněnského týmu Rektální vyšetření. Proto ještě pořádně nevidím do dění v českém frisbee, ale to co se povedlo Písku si zaslouží velký respekt. Mladý tým, který se za krátkou dobu zařadil do špičky českého frisbee. Letos se jim podařil veliký úspěch na mezinárodním turnaji ve Vídni, kde skončili na nádherném 4. místě a teď o víkendu dokonce výhra v letošním prvním kvalifikačním turnaji, který pořádali. Mrzí mě, že jsem se turnaje nemohl účastnit pro zranění kotníku, protože ohlasy v našem týmu byly hodně kladné. Vypadá to, že na co PeaceEgg šáhne, to se mu teď daří. Spirit z nich jen září a u mě mají veliký respekt a řadím je na 2. místo v oblíbenosti českých týmů (hned po Rektálce samozřejmě :) ).

http://www.peaceegg.net/

Pouzdřanská step (5.4.2008)

2008-04-19T23:48:00.012+02:00

Pozdě, ale přece. fotky nepotřebují komentář, tak tu nebudu zbytečně nic vypisovat... Jen se omlouvám za ten rámeček...zkoušel jsem něco nového, a pak už se mi to nechtělo předělávat.

Leni, tobě pak ještě někdy pošlu sérii s gandalfovou holí a holubičku;-)

Echo

2008-04-17T15:34:00.000+02:00

Dlouho jsem se neozval, co?:) Někteří hold píšou nejvíc, když je jim mizerně, ale já jen když je mi dobře…to znamená když mám čas si dělat ňáký zážitky. Bohužel toto není případ dnešního článku. Zrovna totiž nezažívám zrovna dobrý období….

Pokud to vezmu z toho krátkodobějšího, tak jsem si v sobotu vyvrtl kotník. Kdyby se mi to stalo před 14 dny, tak je to v pohodě, ale tento víkend jsem měl jet na můj první venkovní turnaj v Ultimat frisbee do Putimy. Ale beru to z té lepší stránky. Pondělí odehrávám 3 bitvy o zápočty (matika, statika, materiály). Bez volnýho víkendu by asi moc šancí nebylo.

Další ranou byl dnešek. Dozvěděl jsem se výsledek písemky z fyziky. Asi tak…měl jsem ji rači zaspat. Psal bych to v náhradním termínu a byl bych na tom mnohem líp, i když by se psalo z celého semestru. Takhle jsem se nedostal mezi 18% vyvolených, kteří dostali zápočet. Zatím bezkonkurenčně největší čistka, co jsem za svou kariéru vysokoškoláka zažil. Ale i tohle se dá brát z lepší stránky. Mluvil jsem s Martinem, který říkal, že je v dalším ročníku problém s kredity…tady si je budu moct aspoň nahnat na fyziceJ Ale je to ostuda, když jsem teď oficiálně přihlášený na Energetiku, procesy a ekologii…

No, drží mě nad vodou to, že 2 věci, které mi momentálně znepříjemňují žití brzo končí. Asi za měsíc bude po zkouškách, za měsíc a půl až dva bude končit travian a já si konečně oddechnu. I když to asi nebude zrovna pravda. Zdánlivá výhoda studentského života je to nádherné několikaměsíční volno. Ale když ono je tolik plánů a tak málo peněz. Takže brigáda, zase málo času na koníčky, ale aspoň volné víkendy.

heh… a to že si prý nestěžuju:D Muselo to ven…

PS: na slibované fotky nečekejte… já je sem někdy hodím, ale kdy, to fakt nevím…

Dnes to bylo v pohode

2008-04-05T19:01:00.002+02:00

a příští týden bych si dal něco zase... Už mám představu o trase.... představoval bych si to vlakem do Mikulčic, odtud směr ty vykopávky a u nich vede pěkná lesní cestička k rybníkům u Moravské n. Vsi. Tam zas vlakem domů... délka trasy asi 11km a žádné převýšení. Tentokrát bych ale jel až v neděli, protože mám myslím v sobotu zápas.
Co se týče dneška, tak fotky dodám asi v průběhu úterka....nechce se mi tu upravovat fotky, když tu nemám své nastavení.
A ještě by mě zajímalo, jak se vám líbí uživatelsky blogspot.com ... poslední dobou zjišťuji, že jsou s ním u některých problémy, jako třeba nezobrazování fotek, login u komentářů a tak... tak jestli nebude lepší návrat na blog.cz

výlet-pouzdrany-organizace

2008-04-03T14:25:00.004+02:00

Tyto řádky jsou ryze soukromé, jen pro pár VIP lidí, kterých se to týká.

Poslední dobou dost zanedbáváme výlety, tak bych to chtěl napravit. Už pár let se chci podívat na pouzdřanskou step z počátku jara, kdy je to tam asi nejhezčí. Proto jsem naplánoval malou (asi 8km) trasu...takovou příjemnou jarní procházku na 2-4h.

V neděli jsem se tam byl už projet na kole, abych okouknul možné trasy. V původním plánu měla být část trasy přes les u Vranovic, ale překáží tam obora. Na kole jsem to tam neprojel, ale pěšky se dá obejít cokoliv. Problém červené trasy je ale v tom, že nám cestu křižuje jeden potok, který se dá přejít jen po 4m vratkém můstku. Takže pokud vás neláká balancování na můstku, je tu modrá alternativa, která je od Pouzdřan po Svratku dost nezáživná a pak už je to podobný okolí Dyje.
V Uherčicích mají celkem pěkný cihlový kostelík ve stylu Poštorenského. Takže pokud je zájem o památky či hospody, zajdem i do Uherčic, jinak se jim můžem taky vyhnout. Dál to tam už neznám, ale dostaneme se na Pouzdřanskou step z druhé strany, než se normálně chodí. Tam krásný výhled na přehradu s Pálavou a doufám rozkvetlý louky...

Vyjet bych chtěl spíš ráno. Hodně z nás toho má hodně do školy, tak ať jsme na oběd nebo aspoň odpoledne doma. Druhý důvod je ten, že Pálavu máme na jihu a dopoledne by mohly být celkem pěkný fotky:)
Takže to vidím na vlak z BV 7:42
Pokud by bylo hnusný počasí, tak to odpískáme. Takže se pak přes mobil ráno domluvíme, jestli to má cenu.
Námitky? Dotazy?

Pivní závod - video

2008-03-09T21:56:00.003+01:00

Tak mám zpracovanou první část z turnaje... začal jsem samozřejmě pivním závodem, tak se můžete tady podívat. Dám to pak i na stream.cz
Předem varuji, že to má půl hodiny, tak jestli na to nemáte čas, koukněte pozděj;-)

Super turnaj aneb švába, cvrčka nebo červa?

2008-03-04T14:55:00.001+01:00

Tak to mám za sebou… První halový turnaj v Ultimate Frisbee. Jsem moc rád, že mě přemluvili a mohl jsem si s klukama zahrát. Byla to dobrá zkušenost a hlavně zábava. Dokonce jsme nebyli daleko od 4. místa, což by byl pro Rektálku hodně velký úspěch. Stačilo udržet dobře rozehraný první zápas a bylo by to. Nakonec to bylo 8. místo (z 12).

No nevím o čem bych dál ohledně frisbee psal… proto bude asi lepší přejít k sobotnímu večírku a pivnímu závodu :)

Čeho se týkal pivní závod mohl napovědět nadpis:) Šlo asi o to, že každý tým vyslal 4 zástupce a závodilo se na čas v disciplínách, které vymyslel domácí tým, tedy Rektálka. Rekrálka samozřejmě nezklamala a vymyslela pěknou prasárnu:)

Pravidla byla následující: Vyběhnete ze startovací čáry, doběhnete ke svému stolu (vždycky běží jen 2 mužstva najednou) a odkryjete jednu ze čtyř krabiček. To co je pod krabicí se musí sníst nebo vypít. Pokud úkol odmítnete, je tu ještě náhradní úkol-rektální vyšetření. Dostanete rukavice a pod stolem bude pytel, ve kterém musíte najít kindrvajíčko. V pytli jsou 2…jedno prázdné a v druhém je lentilka. Pokud je tam lentilka, musíte ji sníst, pokud ne, můžete běžet zpět na startovací čáru a vybíhá další.

Musím říct, že jsem si hodně oddechl, když pod mou krabičkou byl krýgl s pivíčkem a brčkem...protože na smaženého červa, živého švába a živého červa opravdu nemám. To bych šel určitě do rektálního vyšetření. Ještě jsem nezmínil, že v pytli byla koňská podestýlka, takže směs sraček a slámy:) No prostě masakr a celý to mám natočený, takže do měsíce by tu měly být videa nebo aspoň odkazy na vide z celé akce.

Po pivním závodu to pak byla především kalba na mé oblíbené SKA a totálně mrtvý jsem dovalil na koleje v 3:30.

Ten samý den budíček v 7:30, rychlá snídaně a hned do tělocvičny chystat snídaně.

Co se týče frisbee, tak se nám neděle už moc nevydařila… v boji o 5-8 místo jsme prohráli oba zápasy, ale žádný nebyl rozhodně jednoznačný.

Velmi pozitivní poznatek z turnaje je ten, že jsme schopní hrát vyrovnané zápasy s každým. Perspektiva tu určitě je, protože 5 z 8 nás to hraje teprv půlrok (já měsíc) a trénujem 4x týdně.

S Rektálkou se prostě bude muset počítat :D

PS: Ještě bych si dovolil malou anketu:

Kdyby jste si měli vybrat svačinku, byl by to smažený cvrček, živý červ nebo živý šváb?:)

Byl jsem přemluven

2008-02-27T12:29:00.004+01:00

O víkendu si vzpomeňte na chudáka Gaspacha. Včera jsem byl přemluven a ono halové mistrovství ČR Ultimate frisbee budu hrát... Takže tam budu zmateně pobíhat na hřišti. Třeba mě někdo natočí a aspoň budu vědět, jak se to nemá dělat.
Tímto jsem donucen si přečíst pravidla:D

Ultimate Frisbee Brno

2008-02-12T16:52:00.000+01:00

Rád bych všechny pozval jménem týmu Rektální vyšetření na:

Halové mistrovství ČR kategorie OPEN a WOMEN

Kdy? 1.-2.3.2008

Kde? Sportovní hala, Sportovní areál Pod Palackého vrchem Technická 14, Brno

Přijďte se podívat na tento netradiční sport a povzbudit týmy.

Co to je vlastně Ultimate frisbee?

Je to dynamická, kolektivní a bezkontaktní hra, při které se hází létajícím diskem. Hra se řídí na principu fair play a proto zde není potřeba rozhodčí- hráči rozhodují sami.

Cílem hry je zachytit disk v koncové zóně hřiště (jako u ragby). S diskem se nesmí běhat.

Pár ukázek:

Rektálka
ČeskáAsociaceLétajícíhoDisku

Echo z Brna

2008-02-07T20:05:00.000+01:00

Tak konečně mám taky čas se nudit, tak se můžu pustit do blogování.
Od pondělka začal nový semestr a od pondělka taky bydlím na kolejích. Je konec každodennímu dojíždění, vstávání v 5h ráno, nudným cestám vlakem. Koleje mám 7 min od školy s "nádherným" výhledem na mou fakultu.
Chytl jsem fakt v pohodě spolubydlící, takže je s kým chodit do hospody. Navíc jsou ve čtvrťáku, takže mám celkem dobrý zdroj informací:)
Nejpodstatnější věc v tomto týdnu byl trénink frisbee. Stal jsem se hrdým členem týmu Rektální vyšetření:) Fakt paráda a za měsíc snad nebudu takový dřevo...
Jinak se snažím vyplnit čas tak, abych nemusel být skoro vůbec na kolejích, protože tady se dá jen dřepět u PC. Dal jsem si kvůli tomu dokonce nepovinný předmět:) Je to sice jen CAD, ale i tak...na mě je to výkon. Taky přemýšlím o permanentce do ZOO. 3 kila/rok je celkem v pohodě cena.
Toť asi vše... snad jen že mám zabijáckýho matikáře a děsivou fyzikářku. Asi nebude radno podcenit.

čekaná na bobra (upraveno)

2008-02-03T13:51:00.000+01:00

Zima byla větší než jsem čekal a od 7 do 9 to bylo fakt krizový... pak se už trochu oteplilo a celkem se to dalo vydržet. Ale co z toho, když se bobr neukázal. Dneska ani ondatry nevylízaly jak normálně tak jsem dnes viděl jen pár vrabčáků, na kterých jsem si ověřil, že stan opravdu maskuje a vyfotil jsem jen jednoho ptáčka sedícího na stromě nad stanem.
Ale pořád je tu nepatrná šance, že jsem snad ještě něco natočil. Když jsem se šel zahřát procházkou podél potoka, tak jsem vždycky zapl kameru, ale moc šancí tomu nedávám.
Nakonec jsem vydržel do 11 a zabalil to. Vyfotil jsem aspoň ten můj slavný stan, aby jste viděli, co jsem stvořil:) Příště půjdu raději k večeru než z rána...beztak budou bobři v ten čas aktivnější... Ještě se na to poptám expertky;-)

A toto je zvonek zelený nebo zvonohlík zahradní nebo něco jinýho žlutýho:)

Přidána fotka Gaspacha od Janie...děkuji;-)

Maskovací stan

2008-02-02T23:05:00.000+01:00

Tak jde vidět, že je po zkouškách a člověk má čas na blbosti:) Asi před měsíce jsem dostal od dědy maskovací síť, jakou mívají vojáci. Tak jsem si z toho dnes udělal stan, abych mohl zapadnout do okolí a fotit nepozorovaně okolní přírodu. První na koho to použiju bude bobr evropský. Doufám, že se kluk ukáže, protože jsem kvůli němu nastavil budík v neděli na 6:00!!!! Vyrobený stan není vůbec malý a tak tak se mi vlezl do padákovky. Přibalený jsou dva stativy, foťák, kamera, ráno přidám termosku s čajem, svačinku a budu číhat. Tak držte pěsti, ať se námaha vyplatí a uvidíte výsledky.
Dobrou noc;-)

Rozvrhové inženýrství

2008-02-01T14:10:00.000+01:00

Hned po tom, co jsem zjistil, že si můžu na studijním změnit rozvrh a chodit na cvika k různým skupinám, zahájil jsem těžký rozvrhový inženýrství... Všechno je teď dokonale naplánované, aby to vyhovovalo tréninkům Ultimate Frisbee. Pokud všechno vyjde, budu chodívat hrávat minimálně 2x týdně do tělocvičny a když se oteplí, možná i víckrát:) Takže se mi pomalu plní letní sen hrát v Brně frisbee:)) Hlavní nevýhoda je ta, že trénink Rektálníků se kryje s přednáškou z fyziky, která je pro všechny skupiny stejná, takže buď nebudu vůbec chodit na fyziku, nebo budu chodit na přednášky k strojním inženýrům, kde maj tu fyziku krapet jinou (těžší) a taky mají přednášky o hodinu delší. A navíc je to v pátek.

Je to v cajku

2008-01-29T15:48:00.000+01:00

Tak Gaspacho právě dnes dodělal poslední z 5 zkoušek. Znamená to, že se po úmorným zkouškovým vracím do života a tím pádem se tu snad zase začnou objevovat články.
Taky budu od pondělka bydlet na kolejích v Brně (u stanice Červinkova).

Plány

2008-01-19T13:54:00.000+01:00

Ještě není ani únor a já tu sedím nad mapou , idosem a plánuji své letní akce. Letos to jsou 4 akce, které bych chtěl absolvovat.
1. NP Podyjí... mělo to byt už v 2007, ale ňák z toho sešlo. Nechat se svést vlakem do Jemnice a projet celý park až domů. Ale včera se objevila jedna alternativa. Byl návrh, aby jsme si pronajali chatku a proč ne v NP Podyjí:) Vezmu si tam hezky kolo a přes den se vždycky zdejchnu, večer zakalím s ostatníma...jj... to by mohlo být super.
2. CHKO Bílé Karpaty. Tady ani nečekám, že by se někdo chtěl přidat. Ale klidně kohokoliv přiberu. Vlakem do Brumov-Bylnice a pak pěšky do Velké nad Veličkou napříč CHKO. Mělo by to být cca 50km, takže bych to viděl na 4 dny pohodového toulání, spaní pod širákem, občasná zastávka v hospůdkách... jé já se těším:)
Pak to jsou dva fesťáky....
3. Mighty Sounds... Hudební akce roku a já nesmím letos chybět... I kdybych měl jet třeba jen na sobotu, ale já pojedu!
4. Cramfields... sice to není můj TOP žánr, ale naprosto skvělé světové kapely 20km od baráku. Hudební akce roku ve Střední Evropě. Cena kolem 1000kč a malé provozní náklady...

Tak tohle jsou TOP plány na léto a kromě toho využiju každé volné chvíle na výjezdy na kole...třeba na celý víkendy protože už kašlu na fotbal a budu si užívat časovou svobodu:)))
Já se tak těším... tak a zpátky do reality. čekají mě ještě 3 zkoušky...

Z odpadu bioethanol

2008-01-18T11:17:00.000+01:00

Mě to málem uniklo, kdyby mi o tom včera v hospodě neřekl Vork.
Mezinárodní tým vědců došel v Liberci na to, jak z odpadu ve spalovně vytvářet palivo a krmivo.
Princip je takový, že spalovna odpad spálí, ale vzniklý kouř nevypustí do ovzduší, ale pustí ho do nádrží s řasou. Pro řasu je CO2 výborný zdroj potravy a ta se množí neskutečnou rychlostí. Z oné řasy se pak stane surovina pro výrobu bioethanolu nebo složka pro krmivo.
Viz archiv zpráv na Nově.

Neapol

2008-01-11T12:17:00.000+01:00

"Monnezzapoli"-město odpadků.
Itálie, republikou od 1946, základající stát EU, 60 miliónů obyvatel, jedna z nejrozvinutějších zemí světa.
Nedokážu uvěřit tomu, co se v milionové Neapoli a vlastně v celé Itálii zrovna děje. Záběry kamer jako z ekologicko-katastrofického filmu. Město zaplavují odpadky, v ulicích demonstrace, město prakticky ovládá mafie. Uvědomit si, že je to realita a neděje se to někde v rozvojové zemi...to je prostě šílené!
Potvrdilo se, že obchod s odpady je mnohem větší byznys než drogy. Neapolská mafie podle odhadů vydělává 6 miliard eur ročně za svoz toxického odpadu z celé Evropy, který nelegálně ukládá na území, které ovládá. Všudypřítomná korupce a chaos jim jen nahrává. Proto mafie blokuje výstavbu spaloven a jakékoliv řešení této krize.
Při sledování těchto událostí jsem rád za to, co máme v ČR.

"Vidět Neapol a zemřít..."

ZK konstruktivní a počítacová geometrie

2008-01-09T16:12:00.000+01:00

Tak jsem dneska dělal další zkoušku viz nadpis. Jako byl jsem celkem nasraný. Budu si víc věřit a už neopisuju, pokud nejsem uplně mimo mísu.
Celkem padly otázky. Řez rotačním jehlanem a sestrojení krychle v axonometrii. Dalšímu jsem vůbec nerozuměl, ale 2 příklady stačí na C-D.
První jsem udělal uplně v pohodě. U druhého jsem se chvilku trápil...začal jsem dobře, ale nebyl jsem si jistý... Nakouknu k sousedovi, a koukám že to má jinak. Tak jsem to škrtl a začal dělat začátek z části podle něj. Pak jsem ho zas já nechal opsat oba příklady a vysmátý čekal až dojdu na řadu s tím, že to mám. Jenže chybička se vloudila. Můj původní začátek byl dobře a ona to byla celkem zásadní chyba, takže mi z toho příkladu nic neuznala. Sousedovi jsem pak řekl co jsem měl špatně a odešel jsem na něj čekat na chodbu. Když mi pak řek, že má D a narýsovaný to měl uplně stejně, tak jsem myslel, že mě klepne. Prý jí to popsal tak, jak to mělo být, když jsem mu to teda řekl a ani si nevšimla, že to má špatně narýsovaný.
Takže 2 podělaný zkoušky za 2 dny. Aspoň že ten test ze včerejška vyšel na 42 bodů...takže už jen čekám až mu týpek pošle body ze cvik a informatiku na 95% mám.
Tak jsem si postěžoval, jdu si lehnout a vyzkouším si asi učení přes noc....prý je to dobrý. V pondělí dělám matiku, tak mě o víkendu asi nikdo neuvidíte... mějte se, ahoj!

Skládka za městem

2008-01-09T14:45:00.000+01:00

Pamatujete si ještě na skládku za městem? Trvalo to asi měsíc a dostalo se mi doporučeným psaním vyjádření.
(toto je jen náhled... po rozkliknutí je to čitelnější;-) )
Tak jsem si vyzkoušel komunikaci s úřady a jsem celkem spokojen... uvidíme co bude dál.

Zprávy na NOVĚ

2008-01-03T15:17:00.000+01:00

Celkem jsem si na to už zvykl, že hodí zprávu o masakru desítek lidí a sekundu na to je moderátorka vytlemená při uvádění ňákýho zvířátka. Trocha neutrality v obličeji při uvádění by vážně neškodila.
Ale to co přišlo na Nový rok mě už celkem dostalo. Takové to klišé přání, které pokračovalo... "....a spoustu dobrých zpráv v novém roce. Policisté odhalili brutální vraždu dvouletého dítěte...."

Dinosaurus

2008-01-02T17:30:00.000+01:00

Mám tu problémy nahrát video. a) to jde neskutečně pomalu a za b) se to nakonec nepovede. Takže odkaz na youtube;-)
Bylo každoměsíční testování sirény a dinosaurovi se to moc nepáčilo...

Bruce Lee

2007-12-31T12:25:00.001+01:00

Gaspacho bruce lee:)

Kalous ušatý

2007-12-30T21:47:00.001+01:00

30.12.2007 Klobouky u Brna

Užívám si to volno

2007-12-29T11:15:00.000+01:00

To volno kolem Vánoc si fakt užívám. Navíc tím, jak odejdou Vánoce a zbude jen ten čas, tak je to naprosto dokonalé. Zkoušky ještě tak uplně netlačí a mám spoustu času sám pro sebe. A to znamená aktivní trávení volnýho času, což je pro mě dokonalý duševní relax.
A co to vlastně pořád dělám?
Když se náhodou najde nezaplněná chvilka, chodím se psem. Při jedné takové procházce jsem objevil důkazy o přítomnosti bobra hned za naší obcí. Dal jsem si za úkol ho ňák zdokumentovat. Jeden den jsem na něj už číhal s kamerou a foťákem, ale nezadařilo se...ale já ho dostanu:)
Pár dní po čekané na bobra jsem se vydal pro změnu s Tomášem a se Sárou na malý průzkum břehu Trkmanky, protože jsem tam viděl ne zrovna častýho chřástala vodního... nakonec se procházka trošku protáhla až na rozhlednu v Bořeticích a když jsem pak počítal ušlé kilometry, došel jsem k číslu 14... to už je slušný, že?:)
Den na to jsem hrál futsalový turnaj...žádný velký úspěch se nekonal, ale došli jsme si zahrát. Hned po fotbale nasednout do auta a frčet do Lednice na bruslení do toho nejhezčího parku, v který jsem zatím byl. Fakt paráda bruslit kolem těch ostrůvků, minaretu.... (dnes jedem zas).
Ve čtvrtek to začalo opět nevinně. Šel jsem zjistit stav ledu na našem rybníčku. A když už jsem byl na té straně Pavlovic, nedalo mi to a šel jsem zjistit jak je na tom s bobrama druhá strana Trkmanky. Až po Trkmanec sice nic, ale došel jsem až k močálu a zamrzlý vypadá taky úchvatně...i když skoro bez života. Doma mě už čekala zpráva na icq, tak jsem se stihl jen vykoupat a už jsem si to trádoval do Břeclavi na příjemný večer...večer podle mého gusta. Málo lidí-více komunikace. Pak cesta vlakem do Rakvic a z Rakvic klasicky pěšky domů. Celkem to za ten den dalo 16km.
Další den jsem se taky vůbec nenudil... jen co se probudím, zjistím, že bratr jede do Břeclavi hrát basket. Fajn, jedu taky. Nakonec jsem tam zůstal, dal si spicha s Bárou a Lenkou, u Báry se navečeřel s Lenkou pak zašel na naprosto super koncert Tres Hombres (jazz a mnoho dalších stylů...celé CD ke stáhnutí na jejich webovkách). Moc příjemný den.
A dnes jak jsem se už zmínil jedu zase bruslit do Lednice, zítra možná s ornitologickými blázny na Pálavu, no a pak je už myslím Silvestr v Břeclavi.
Fakt si poslední dny užívám:) Škoda jen toho hlodání svědomí ohledně školy. Zatím ani ťuk a první zkouška 3.1. , poslední 19.1. a pak doufám toto užívací období znovu navážu:)
Toť zprávy o mě, mějte se taky moc hezky a užívejte života dle svých zájmů;-)

Made in

2007-12-22T23:20:00.000+01:00

Zkuste se podívat na dárky který jste koupili, popřípadě dostali. Pak se podívejte na mapu. Když se podívám na svůj "nákupní košík", tak mi to připadá dost šílený. Čína, Tanzánie, Nepál, Španělsko, EU, ČR.
Celkem se stydím a nezachrání to ani to, že dva jsou Fair Trade.
Jak jste na tom vy?

Letos rekord

2007-12-21T16:46:00.001+01:00

Je to neuvěřitelný, ale je 21.12. a já mám už všechny dárky koupený! Tak brzo se mi to snad ještě nikdy nepovedlo:)
No doufám, že ste nikdo neztratily při nakupování nervy a přeji všem konečně trochu toho klidu;-)

Přínos agroturistiky

2007-12-19T14:06:00.000+01:00

Pro jednodušší psaní budu často uhýbat z obecné roviny přínosu agroturistiky na konkrétní region, ve kterém žiju a který znám nejlíp. Jedná se o vinařskou oblast Velkopavlovickou.

Pokud jde o náš region, jediný turistický potenciál je v agroturistice. Málo kdo nepije víno a každého asi láká navštívit příjemný vinný sklípek, ochutnávat popřípadě poznávat folklor, výrobu vína… S každým turistou přichází peníze a s penězi i rozvoj regionu.

Oblasti kde jsou turisté přínosem pro region:

-jsou to jakékoliv služby od ubytování, restaurace po opravny kol. Tím samozřejmě vytváří pracovní místa.

-zemědělství (vinařství): Člověk, který stráví dovolenou na určitém místě získá k oblasti určitý vztah. Když pak zajde někam do superhypermegamarketu nebo do vinárny, dá si spíš víno z místa, kde byl na pěkné dovolené. Zvedá se tak poptávka po produktech z regionu a to má přínos jak pro výrobce, tak pro pěstitele.

- Zájem o folklor pomáhá folkloru přežít. Proto turistika pomáhá ke kulturní diverzitě.

- to vše přináší jak podnikatelům, tak samotným obcím peníze. Aby si tento zdroj peněz region udržel, investuje do lepších služeb (cyklostezky, koupaliště) tak do hezčího prostředí. Z toho mají samozřejmě prospěch i místní, protože každý chce žít v pěkném prostředí.

List stromu

2007-12-19T12:52:00.000+01:00

Při dnešní procházce jsem narazil na další místo, kde byly nově vysazené stromy. Byl bych rád, kdyby mi někdo pomohl s jejich identifikací. Ono to asi není jen tak poznat strom podle jednoho listu, ale tak třeba se někomu zadaří.Co jsem tak v rychlosti našel na netu, tak habr japonský a javor habrolistý. Ňáké další návrhy?:)

Agroturistika prospívá i životnímu prostředí

2007-12-17T18:13:00.000+01:00

Dnes jsem se byl po strašně dlouhé době projít se psem po okolí. Po dlouhé době, protože jsem dělal na zápočtech a taky počasí nebylo nej. Ale dnes byl konečně klid a půda už zmrzlá, tak jsem vyrazil.

Vzal jsem to po jednom z delších okruhů (celkem cca 10km). Cílový bod jsem si vytyčil u vedlejších Staroviček, kde mají relativně novou rozhlednu. A právě na tomto místě mě čekalo příjemné překvapení. U rozhledny vyrostlo takový malý odpočívadlo (stolek s lavičkami, koš, stojany na kolo) a pod rozhlednou pěkná alej stromů (odhadem 40). To vše za podpory Nadace partnerství – Strom života. Řek jsem si, že je to super, že se tu něco podobného začalo dít a šel jsem dál. Hned za zatáčkou další příjemný šok… kolem cesty alej 60 stromů.

Hned jsem si vzpomněl, že u Velkých Pavlovic nám vysadili kolem turistických stezek taky několik desítek stromů. Jen po cestě domů jsem jich napočítal 80. To už dalo na asi 3km úseku kolem cesty180 stromů, které by tu nebyly, kdyby tudy žádná cyklostezka nevedla. A to vím minimálně ještě o jedné aleji, kterou máme hned za městem. Řek jsem si, že co nejdřív si objedu obě lokální cyklostezky, který jsou v našich končinách a spočítám všechny nově vysazený stromy…jen tak, pro zajímavost.

Na jednu stranu je smutný, že se o své okolí vůbec nestaráme. Většina obcí se stará o zeleň jen na svém území, ale co je za hranicí obce už neřeší. Proto jsem rád, že díky turistům se zastupitelé začali dívat, v jakém je stavu okolí jejich obcí. Škoda že je k tomu přiměly až peněženky turistů. Třeba se ještě dočkám toho, že se snad odklidí černý skládky aspoň kolem těch cyklostezek.

V intenzivně obhospodařované krajině je agroturistika novým impulzem k zlepšení krajinného rázu a přiblíží tak venkov k přírodě. Každý další agroturista přispívá k většímu ozelenění krajiny, kde bylo doposud jen pole a vinohrady. Osobně jsem dřív zastával názor, že turistika přírodě příliš nesvědčí, ovšem v tomto konkrétním případě je to jednoznačně naopak.

Energetická politika Evropské unie

2007-12-13T10:47:00.000+01:00

Evropská unie se zavázala k tomu, že energie z obnovitelných zdrojů (OZE) bude činit do roku 2020 podíl 20%.

To znamená, že každá členská země EU se zavázala plnit podíl 20% OZE. Když se na to podívám z hlediska našich podmínek u jednotlivých zdrojů.

Slunce: pro podmínky ČR málo rentabilní. Kdyby nebyla elektřina z OZE dotovaná výkupní cenou 13kč/kW, těžko by se asi vyplatila. Vidím to na nepodstatný podíl a to na místech brownfield (bývalé skládky, místa s ekologickou zátěží…). Slunce bych využil hlavně jako lokální zdroj tepla. Jako zdroj elektřiny spíš ne-e.

Vítr: také nejsou zrovna ideální podmínky. Navíc větrné elektrárny jsou vzhledem ke své ploše a velikosti velice kontroverzním zdrojem elektřiny.

Biomasa: Pro naše podmínky asi nejvhodnější OZE. Ale nemění to nic na tom, že je moc náročná na půdu a skladování. K tomuto zdroji nejsem zrovna nakloněný.

Voda: Myslím, že další prostor pro nové vodní elektrárny už spíš není. Tento zdroj považuji za víceméně kapacitně zaplněný.

Geotermál: nemáme pro to podmínky.

Z toho pro mě plyne jednoznačná podpora atomu, doplňovaného plynem, uhlím a především úsporou. A právě v úsporách máme obrovské rezervy. Zateplování, tepelná čerpadla, fototermika, méně náročné elektrospotřebiče etc.

A abych se vrátil k EU…. Nerozkládal bych 20% na všechny státy. Některé pro to prostě nemají podmínky. Takové Španělsko má neskutečný potenciál ve fotovoltaice. Další státy mají zase mnohem lepší povětrnostní podmínky a jiné zase řeky s vysokým spádem. Zabírat zemědělskou půdu na pěstování biomasy kvůli splnění kvóty není dobrá cesta.

Vídeň

2007-12-09T18:34:00.000+01:00

Úvodem pár poděkování... Děkuji Janie za ubytování na kolejích, za plánová všech výletů po Vídni a za příjemnou společnost. I bráškovi za jeho společnost a ze tento parádní vánoční dárek;-)
Název míst, kde jsme všude byli si vůbec nepamatuji. Ono je to celkem jedno, protože je pro mě důležitý pocit, jaký jsem z toho měl a ten byl z různých míst odlišný. Na připomenutí pocitů fotím, tak snad ve vás mé fotky taky vyloudí ňáký pocit;-)

Ve Vídni jsem se utvrdil v tom, že nejsem typ městského turisty a určitě mám mnohem víc rád výlety do přírody a i v tomhle jsem si přišel na své.

Tak tady jsme si hned večer po příjezdu vyjeli na jednu výškovou budovu, kde mají vyhlídkovou restauraci (strašná snobárna). Ale když se tam vydáte na WC, narazíte na schodiště, které vede k této vyhlídce bez nutnosti navštívit onu restauraci. A jelikož mírně pršelo, nabízel se pohled jen na jednu stranu, kde nebylo zapršený okno.

Malé experimentování při čekání na šalinu. Celou dobu jsem fotil s bratrovým foťákem, ale bohužel si s ním ještě uplně nerozumím, tak neumím nastavit všechny ty vychytávky nutný k nočnímu focení. Díky tomu je dost fotek v koši:(

Ukázka vánoční výzdoby Vídně...

Tak pokud se nepletu, tak je to radnice. Před ní byly i ty slavné trhy

Tenhle Santa se mi vážně líbí;-) Ale jinak i tam měli plno těch šplhajících potvor...

Tak tato kavka (?) se bála, že jí vezmu její pochoutku.

Výhled na Vídeň. Sice nic moc počasí na krásné výhledy, ale tak včera pršelo, takže jsem rád i za tento;-)

Tady jsme už popojeli znovu do centra, podívat se na ty jejich slavné trhy. I punč jsme si dali (byl výborný).

Než jsme se dostali sem, tak jsme museli podniknout dlouhý a náročný přesun z centra až do přírodního parku, který se vyskytuje na ostrově mezi rozdvojeným Dunajem. Každopádně je to tam parádní... A jak si Rýža jistě všimne, mají tam bobry. Už několik let tam bez zásahu člověka pustoší místní porosty a vypadá to naprosto kouzelně.

I toto všechno měli na svědomí bobři.

Ptačí hostel... bylo jich tam mraky, ale vybral jsem jen malou skupinku.

Netřeba komentovat;-)

A toto je poslední foto z dneška. Bohužel, protože jsme procházeli krásný park a výhledy taky nebyly špatný. Jen jsem používal na foťáku režim AUTO a dopadlo to jak to dopadlo:( Ale tak hlavně že to mám já v hlavě:)

PS: Fotky jsou v náhledu a dají se otevřít. Jaksi jsem na to nemysle, když jsem je upravoval a zbytečně jsem je snižoval na malé formáty (zvyk z blog.cz). Videa pobíhajících veverek nebudu zveřejňovat... není to zas tak zajímavý... i když ta sýkorka co jedla jedné paní z ruky.. mno eště uvidíme;-)

Vyčerpaný

2007-12-06T21:12:00.000+01:00

tak jsem se dneska učil asi 10h a snažil jsem se dohnat manko po včerejším výpadku způsobeným krátkodobou nemocí. Mám pocit, že jsem si zderivoval celý mozek a limita mých znalostí se blíží k mínus nekonečnu. No snad se z toho vyspím, mozek si ty informace zase zintegruje a ráno si ve vlaku vylepším směrnici vědomostí, aby aspoň mírně rostla.

Snad to dám, abych dostal šanci se stejně ničit i před zkouškou…

Tak držte pěsti, ať pak jedu odpoledne do Vídně s dobrou náladou;-) Jdu balit, ahoj!

Světlá nad Sázavou shání odpadky

2007-12-06T09:50:00.000+01:00

odkaz

Není tu něco špatně? Myslel jsem si, že je trend snižovat objem odpadu a ne na co největším objemu vydělávat. Prý by jim skládka vydržela 20 let. A co budou dělat potom? Řešit problém s hledáním nové lokality, vhodné k založení další skládky? Měli by si uvědomit cenu svého prostředí ve kterém žijí. Nebylo by super, kdyby se jim podařilo zvednout podíl tříděného odpadu, prodloužit životnost skládky o desítky let a neřešit problém kam s dalším odpadem?

Jistě pane ministře

2007-12-05T09:53:00.000+01:00

Znáte ten super britský satirický seriál o ministru, kterého řídí jeho náměstek? Ono to fakt takhle funguje...
Koho aspoň trochu zajímá výstavba nových dálnic (Suchdol a napojení Brno-Vídeň), tak by měl vidět tento díl Nedej se!
Chtěl jsem o panu náměstku něco zjistit z internetu, ale moc se toho najít nedalo a co jsem našel, tak nemůžu říct jistě, jestli se jedná o stejného člověka. Ale jestli je to ten samý Hodač, tak je to vážně smutné. Člověk, který naprosto ignoruje posudky vlivu životního prostředí (a ani ty posudky nenechává dělat) sedí v komisi pro životní prostředí Ústeckého kraje.
Páni Říman a Hodač to jistě mysleli dobře... chtěli pro pár podnikatelů sehnat víc peněz z EU na stavbu zbytečně dlouhých a drahých dálnic, ale nakonec nemusí stavaři vidět z EU ani korunu.

Nadpisová krize:)

2007-12-03T17:35:00.000+01:00

Dneska jsem měl hodinu čas na vlak, tak jsem zavítal do Vaňkovky, což se mi opravdu moc často nestane. A co mě opravdu příjemně překvapilo, tak vánoční výzdoba. Asi jsem už nad takovými obchodními domy zlomil hůl a nečekal jsem, že by ve vánoční výzdobě mohl chybět Santa. A představte si, on tam vážně nebyl! Jen světýlka, umělý sníh, sněhuláci s červenobílými čepkami, stromečky a žádný Santa… Super, že?:)

A co dalšího mě poslední dobou dost zarazilo (tentokrát nepříjemně). Týká se to fotbalu… kdo o tom neslyšel, tak se někde podívejte. Jedná se o zápas Baníku proti Spartě, ale nejde o fotbal. Na zápas se totiž dojeli pobit fanoušci z Polska. Jako fajn… že jsou lidi blbí, to jsem věděl, ale jeden záběr kamery mě fakt dostal. 3 malí kluci (odhadem 13 let) tam rozkopávali sedačky a házely je po policistech. Myslíte, že tam jeli sami? Já myslím, že o kus dál tam házely sedačky tatínkové… Zajímavá výchova, nemyslíte?